Římané v roce 250 př.n.l. ve válce opět převzali iniciativu. Úspěšná obrana Panorma a nečekané vítězství nad početnější kartaginskou armádou Římany povzbudilo, a tak začali pomalu přemýšlet nad tím, že mohou nyní válku úspěšně ukončit a donutit Kartágo kapitulovat. Římský senát neztrácel čas a nařídil posílit flotilu, která měla vyplout na k Lilybaeu – jedné z posledních kartaginských pevností na Sicílii.
„Musíme odtud okamžitě odplout, jinak nás bouře zničí!“
Kartaginský kapitán
ŘÍMSKÝ ÚTOK NA LILYBAEUM
Posílená římská válečná flotila o počtu 200 lodí zahájila námořní blokádu Lilybaea. Mezitím město oblehla i pozemní vojska. Záměry Římanů byly Kartagincům zřejmé, nejprve obsadí poslední kartaginské pevnosti na Sicílii a podrobí si tak celý ostrov, a potom vyrazí s invazním vojskem opět do Libye s cílem oblehnout Kartágo a donutit tak Kartagince kapitulovat. Nejprve však musí Římané dokončit práci na Sicílii a v tom jim budou chtít Kartaginci všemi prostředky zabránit.
Lilybaeum nebude lehké dobýt, protože je to jedno z nejlépe opevněných měst na Sicílii. Samotné město chrání mohutné zdi s obrannými věžemi a hlubokým příkopem. Římané stejně jako v minulosti u Agrigenta rozdělili svoje síly do dvou táborů a spojení mezi tábory zabezpečili palisádou a příkopem. Konzulové ale tentokrát nechtěli ponechat nic náhodě a využívali zkušenosti z minulých obléhání, za které jejich předchůdci mnohokrát těžce zaplatili.
Vybudovali celou řadu obléhacích strojů, které chránil uměle vytvořený val. Šest obranných věží bylo ženijními specialisty podkopáno a zbouráno nebo poškozeno. Ostatní věže a části hradeb byly soustavně napadány beranidly a těžkými balisty.
Obranné body se každým dnem hroutily a obyvatelé města i žoldnéři najatí k obraně začali propadat zoufalství a panice. V čím zoufalejší situaci se obránci nacházeli, tím tužší byl ale jejich odpor. Každý den i noc museli Římané odrážet zuřivé útoky na obléhací stroje, které obránce i útočníky stály mnoho životů.
Velitelem obrany města byl generál Himilko a byl pověřen i velením nad žoldnéři. Generál byl v obraně velmi zatvrzelý a využíval každé příležitosti k útoku na římské útočníky. Jeho cílem bylo zapálit obléhací stroje a zničit římské tunely, aby Římané nemohli v obléhání pokračovat. Ztratit Lilybaeum si Kartaginci zkrátka nemohli dovolit.
ZRÁDNÍ ŽOLDNÉŘI – PRODÁNÍ MĚSTA ŘÍMANŮM
Ačkoliv se obránci Římanům urputně bránili, nelze opomenout, že město mělo pouze omezené zásoby a většina vojska se skládala z žoldnéřů, kteří bojovali pro toho, kdo nabídne více peněz.
Část velitelů žoldnéřského vojska ztratila naději, že by se město bylo schopné ubránit a jednoho dne se v noci tito velitelé vydali do římského tábora a žádali audienci u konzula, při které měli vyjednat podmínky, za kterých zradí Kartagince a vydají město Římanům. To by těmto zrádným žoldákům i vyšlo, kdyby nebylo jiného žoldnéřského velitele z Řecka, Alexona z Achaea.
Ten plány zrádců odhalil a prozradil je kartaginskému veliteli Himilkovi. Generál musel jednat a svolal proto všechny zbylé žoldnéřské velitele a důstojníky. Všechny informoval o zradě a všem slíbil, že budou odměněni mnohonásobně více než jim bylo původně nabídnuto, a navíc dostanou i podíl zrádců. Alexona vyslal mezi žoldnéře do tábora, aby informoval vojáky o zradě přesvědčil je k loajalitě vůči Kartágu. Hannibala (jehož otce Hannibala Gisca popravili vlastní vojáci u Sardinie) vyslal ke keltským žoldnéřům, se kterými měl dobré vztahy a účastnil se s nimi několika bojů.
Co přesně generál žoldnéřům nasliboval nevíme, ale přesvědčilo je to natolik, že když se zrádci vraceli od Římanů zpět do města, obránci na ně vypustili smršť šípů a kamenů a oni tak museli utéct.
POSILY Z KARTÁGA – NOVÁ NADĚJE PRO OBRÁNCE
Aniž by v Kartágu věděli, co přesně se děje v obléhaném Lilybaeu, tak i přesto na základě předchozích zkušeností vyslali na pomoc flotilu o počtu 50 lodí, na kterých bylo 10 000 vojáků. Flotila byla vyslána pro jediný účel, posílit posádku města a přerušit římské obléhání.
Navzdory tomu, že Římané měli okolo přístavu rozmístěné svoje lodě, rozhodli se přijíždějící kartaginské posily nekonfrontovat. Kartaginské lodě využili příznivého větru, aby se dostaly do přístavu, co možná nejrychleji. Římané se ale raději drželi na otevřeném moři, protože ústí přístavu bylo obehnané mělčinami a skalisky a ten kdo místní vody nezná by mohl snadno uvíznout nebo ztroskotat, to římské posádky nechtěly riskovat a raději spoléhaly na to, že si pozemní vojsko s posilami poradí.
Obyvatelé a obránci města neskrývali obrovskou radost z posil, které dorazily z jejich domoviny. Morálka vojska se ihned povznesla a všichni začali nově příchozí vítat. Radování však nebylo dlouhé, i přes příjezd posil na tom nebyli obránci dobře. Římané pomalu postupovali v obléhání a bylo tedy načase zahájit protiútok.
Generál Himilko okamžitě svolal válečnou radu a spolu s dalšími generály vymysleli plán protiútoku. „Musíme eliminovat obléhací stroje, protože jestli se Římané dostanou do města, je s námi konec,“ prohlásil Himilko k důstojníkům v úvodu válečné porady.
Druhý den za rozbřesku Kartaginci zaútočili na římské obléhací stroje. Římané útok předpokládali, a tak tyto pozice posílili. Kartaginci zaútočili plnou silou a z města se vynořilo přibližně 20 000 vojáků, ale stále byli převyšováni počtem útočníků. Zanedlouho se z organizovaných formací stala obrovská masa vojáků, která se shromáždila kolem obléhacích strojů. Bitva se proměnila v naprostý chaos, kde se všechny formace rozpustily a každý voják bojoval pouze sám za sebe. Z boje se stala naprostá řež a u obléhacích strojů se začaly hromadit mrtvoly obránců i útočníků.
Obránci bojovali zuřivě a snažili se obléhací stroje polít hořlavinou a zapálit, v tom jim však bránili Římané do posledního dechu. Nakonec se bitva pro Římany začala vyvíjet špatně. Obránci je za cenu velkých ztrát postupně vytlačovali z jejich pozic, když v tu chvíli zatroubil kartaginský generál na trubku a zavelel k ústupu.
Obával se, že při pokusu zničit obléhací stroje ztratí až příliš mnoho vojáků, a tak nařídil ústup. Když obránci ustoupili zpět do města, překvapení Římané zjistili, že většina jejich obléhacích strojů a vybavení zůstala téměř nedotčená.
OBLÉHÁNÍ LILYBAEA POKRAČUJE
Po neúspěšném protiútoku to zkoušeli obránci znovu a znovu, až se jednoho dne řeckým žoldnéřům podařilo zapálit díky silnému větru hned několik obléhacích věží a beranidel. Po tomto útoku Římané přerušili veškeré obléhací operace a místo toho kolem celého města vyhloubili příkop a za něj umístili obrannou palisádu.
Oba své tábory opevnili, zabezpečili všechny přístupové cesty do městského přístavu a nechali čas dokonat zkázu města. Kartaginci využili, že Římané ponechali aktivního obléhání a opravili většinu poničených částí hradeb a věží.
Mezitím Římané ale vymysleli nový plán. Konzul Publius Claudius Pulcher s částí římské flotily vyrazí do Drepany, která by měla být bez obrany a jejíž posádka nebude útok v době obléhání Lilybaea předpokládat. Po tom, co by Drepana snadno padla do římských rukou by Lilybaeum bylo posledním kartaginským městem na Sicílii a byla by jen otázka času, než by obránce vyhladověli.
NAPADENÍ DREPANY
Římský konzul následující noc i s částí flotily bez povšimnutí odplul do Drepany. Do svého cíle doplul za úsvitu a velitel místní posádky Adherbal z městských hradeb spatřil první římské lodě na obzoru. Hned mu bylo jasné, že jsou pod útokem a musí jednat okamžitě, než je Římané zablokují v přístavu odkud nebude úniku.
Rozhodl se, že musí přijmout jakékoliv opatření, ať už sebevíc zoufalé nebo obtížné. Adherbal si byl jistý, že jeho lodě budou rychlejší a jeho posádky zkušenější, a proto nechal všechny lodě z přístavu vyplout na otevřené moře, kde měl větší šanci uspět v námořní bitvě.
„Okamžitě připravte všechny lodě k vyplutí. Budeme předstírat ústup na otevřené moře a jakmile Římané vplují do přístavu, otočíme se a vyrazíme do útoku. Chytneme je do pasti, odkud nebude úniku!“ rozkázal Adherbal svým kapitánům.
Římský konzul Claudius očekával, že se nepřítel buď vzdá, nebo se alespoň nechá jeho útokem zastrašit. Byl však překvapen, když viděl, že prchající lodě se otáčejí a připravují se k bitvě. Některé z jeho lodí byly již v přístavu a další u ústí, ale nařídil jim všem, aby se otočily a vypluly směrem ke kartaginským lodím.
„Ať se všechny lodě otočí a zformují se před přístavem!“ vykřikoval rozkazy konzul. Tyto manévry způsobily několik kolizí, ale nakonec se římské lodě seřadily do linie před přístavem a naproti nim se seřadily kartaginské lodě. Římané teď měli v zádech přístav s pevninou, zatímco Kartaginci za sebou měli otevřené moře, které jim dávalo výhodu možnosti ústupu a přeskupení.
Po tom, co se obě formace lodí střetly, se zdál boj vyrovnaný, jelikož na palubu byli na obou stranách vybráni jen ti nejlepší muži. Jak ale bitva pokračovala, začali mít Kartaginci převahu a převzali iniciativu. Jejich lodě byly rychlejší a obratnější a měly i pravděpodobně mnohem zkušenější posádky, vzhledem k námořním katastrofám, které postihly římské flotily v posledních letech. Dle historika Polybia však nejvíce využívali otevřeného moře za svými zády.
Část kartaginských lodí při bitvě ustoupila za svou linii, otočila se a za linií svých vlastních lodí se bezpečně dostala k římským lodím z boku nebo zezadu, to způsobilo Římanům velké ztráty. Mnoho římských lodí tak skončilo potopených nebo uvíznutých na mělčině při pokusu ustoupit. Když konzul viděl, že padl se svými loděmi do pasti rozhodl se z bitvy uprchnout. Mimo konzulovu loď se podařilo uprchnout dalším 30 římským lodím. Zbývajících 93 lodí Kartaginci potopili nebo ukořistili.
Adherbal byl oslavován svými posádkami jako hrdina, který zachránil Drepanu. Naproti tomu konzul Claudius se uvalil svým jednáním v nemilost po celém Římě. Dokonce byl předvolán před soud, že v dobách války se svou mocí konzula nakládal neuváženě a nezodpovědně. Byl obviňen za ztrátu lodí a posádek a za veškerá svoje obvinění nakonec musel se štěstím zaplatit jen tučnou pokutu.
KARTAGINSKÁ DOMINANCE NA MOŘI – DEVASTACE DALŠÍCH ŘÍMSKÝCH FLOTIL
Po neúspěšném napadení Drepany byli v Římě v roce 248 př.n.l. zvoleni další konzulové. Jeden z nich – Lucius Junius Pullus vyrazil s konvojem 60 lodí do Messany. Konvoj byl naložený zásobami, obilím a vybavením pro armádu, která stále obléhala Lilybaeum. V Messaně se k jeho konvoji přidalo dalších několik stovek lodí z celé Sicílie a z dalších koutů římské republiky.
Konzulova flotila vyrazila z Messany směrem k Syrakusám a čítala na 120 válečných lodí a přes 800 dalších plavidel, které vezly náklad pro pozemní vojsko. Konzul v Syrakusách rozdělil svoji flotilu do dvou. Vyčlenil několik válečných lodí a asi polovinu zásobovacích lodí a pověřil quaestory, aby s touto částí flotily vyrazili napřed, protože chtěl, aby zásoby pro pozemní vojsko u Lilybaea dorazily co možná nejdříve. Sám potom se zbytkem flotily zůstal v Syrakusách a čekal na další zásobovací lodě, které se měly k jeho konvoji připojit později.
Mezitím na druhé straně ostrova Kartaginci podnikali vlastní plány. Generál Adherbal, který úspěšně ubránil Drepanu a ukořistil velké množství římských lodí, předal veliteli Carthalovi 100 válečných lodí a ostatní poslal i s kořistí a zajatými Římany do Kartága. Carthalo byl pověřen napadením zbytku římské flotily, která blokovala přístav u Lilybaea. Římské lodě měl zajmout, zapálit nebo potopit.
Když dorazil se svou přepadovou flotilou k Lilybaeu, Římané byli překvapeni, protože očekávali návrat svých vlastních lodí a ne nepřátelských. Carthalovi se tak podařilo několik římských lodí překvapivým a rychlým útokem vyřadit. Po útoku se okamžitě stáhl a odplul směrem k Heraclee, kde očekával, že narazí na římské zásobovací lodě.
To se mu potvrdilo, když jeho pozorovatelé hlásili, že spatřili zásobovací flotilu, kterou vyslal konzul Pullus. Římany na moři považoval za slabé a okamžitě zvednul kotvy a vydal se na lov. Před římským konvojem pluly průzkumné lodě a ty zalarmovaly zbytek flotily, když spatřily Carthalovu flotilu.
Římské lodě okamžitě zakotvily u pobřeží a posádky rozestavěly katapulty a balisty podél pobřeží. Kartaginci doufali, že se jim podaří Římany zahnat z pobřeží do nedalekého města, ale Římané se k jejich údivu poměrně houževnatě bránili, a tak Kartaginci zakotvili dál od pobřeží a čekali, jestli se Římané opováží znovu vyplout na moře.
V tuto dobu byl už na cestě i konzul se zbytkem flotily, aniž by věděl, že část flotily, kterou poslal napřed, byla nucena zakotvit a je uvězněna na pobřeží. Carthalo se však o druhé římské flotile dozvěděl od svých pozorovatelů včas, zvedl kotvy a okamžitě vyrazil proti nic netušícímu konzulovi a jeho flotile. Chtěl druhou část římské flotily napadnout, když byla oddělená od první a využít momentu překvapení.
Když konzul spatřil kartaginskou flotilu, bylo už příliš pozdě zavelet k ústupu. Bitvu s tolika zásobovacími plavidly riskovat nechtěl, a tak také nařídil svým lodím zakotvit na pobřeží a připravit se k obraně. Carthalo byl obezřetný a trpělivý velitel, a tak se rozhodl na římské lodě neútočit, místo toho se stáhl dál od pobřeží a znovu zakotvil. Nyní byly obě římské flotily zakotvené u pobřeží a Kartaginci měli dokonalý výhled na obě dvě. Římské zásoby pro obléhání Lilybaea teď držel Carthalo v šachu.
Aby toho pro Římany nebylo málo, začalo se zhoršovat počasí a z otevřeného moře se blížila bouře. Carthalo měl v posádce mnoho mužů, kteří místní vody znali a věděli, že jižní pobřeží Sicílie je zrádné a nebezpečné. Tito muži moc dobře věděli, co se blíží a přemluvili Carthala, aby co nejdříve odplul.
„Pane bouře se tady jihu žene rychle, měli bychom okamžitě zvednout kotvy a odplout na východ. O Římany si starost nedělejte, nestihnou se odtud dostat včas a bouře je rozmetá na kusy,“ radil Carthalovi jeho starší důstojník.
Carthalo své muže poslechl a s celou flotilou vytáhl kotvy a odplul směrem k mysu Pachynus. Římské flotily se opravdu z pobřeží nestihly dostat včas a bouře, která se přihnala k pobřeží, doslova rozdrtila většinu lodí na kusy. Římané tak v jediném dni ztratili téměř tisíc lodí různého typu a veškeré zásoby, obilí a vybavení pro pozemní vojsko. Další římská flotila tak skončila zdevastovaná na březích jižní Sicílie.
VÁLKA POKRAČUJE – VÍTĚZSTVÍ V NEDOHLEDNU
Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, Římané od začátku války s Kartágem ztratili už čtvrtou flotilu. I přesto, že již dobyli téměř celou Sicílii, tak bez námořní síly nebylo možné válku s Kartágem vyhrát. Kartágo bylo na moři v této válce dominantní silou, i přes prvotní neúspěchy. Celkově se strategie Kartága v První punské válce soustředila převážně na silné námořní síly.
Římané se ale po všech katastrofách, které jejich námořní síly potkaly nevzdávají a dál podnikají kroky, jak vyzrát nad nepřítelem a dlouhou válku ukončit vítězstvím. V Kartágu mezitím pověří nového velitele, legendárního Hamilkara Barku, který Římanům na Sicílii způsobí nemalé potíže. Římané pochopí, že válka není ani zdaleka u konce, tak jak si mysleli a jejich plány a uvažovaní se budou muset změnit, pokud chtějí opravdu vyhrát.
Co myslíte? Měli Kartaginci v této válce pouze štěstí nebo by si i tak s římskými flotilami poradili?
LITERÁRNÍ ZDROJE
- Polybios: Dějiny (řecký historik, 2. stol. př. n. l.)
- Livius: Ab Urbe Condita (římský historik, 1. stol. př. n. l.)
- Adrian Goldsworthy: Pád Kartága: Punské války 265–146 př. n. l.
- H. Warmington: Carthage
- Dexter Hoyos: Mastering the West: Rome and Carthage at War
