Představte si na chvíli, že pro římskou republiku nebo císařství vykonáváte tajné úkoly tak nebezpečné, že Vám při prozrazení hrozí mnohem horší osud než smrt. Vaše identita ale i přítomnost je tajná. Jste hluboko na nepřátelském území a jedním z vašich úkolů je sledovat pohyb nepřátelské armády. Často operujete i přímo v nepřátelském táboře. Sebemenší chyba může znamenat vyzrazení, mučení a dlouhé umírání. Jste Speculatore – zvěd, průzkumník, špeh, agent, sabotér, kurýr, informátor, starověký zpravodajec, tajná služba, tajná policie, zabiják a vrah.
ŘÍM A JEHO ZAČÁTKY NA POLI ŠPIONÁŽE A TAJNÝCH MISÍ
Řím v jeho začátcích, kdy se jednalo ještě o království a rannou republiku neměl ani zdaleka takové zkušenosti s výzvědami a špehováním jako ostatní kmeny a národy. A můžeme to ve zmíněném období velmi dobře pozorovat, protože Římané byli ve svých začátcích několikrát nachytáni úplně nepřipravení. V podstatě mnohokrát postrádali jakoukoliv předtuchu, že se něco děje a ne jednou byli velmi nepříjemně překvapeni nečekaným útokem. A to byla v ohrožení samotná existence města jako takového, pokud například zmíníme galské invaze.
„Rozkazy byly vykonávány skrze speculatores, kteří byli vždy po ruce k tajným i krutým úkolům.“
Tacitus
To se ale dělo, když Římané ovládali relativně malé území a svět okolo byl pořád dost neznámý a velký. Jakmile ale Římané sjednotili pod svou nadvládu téměř celý Apeninský poloostrov, uvědomili si v rámci nově nabitých zkušeností, že bez důvěryhodných informací, nemohou absolutně operovat ve větším rozsahu. Špehové, zvědi, informátoři a kurýři se stali naprostou nutností.
Kde ale došlo k největší změně v přístupu k získávání informací, bylo v punských válkách. Převážně ve Druhé punské válce, ve které Hannibal terorizoval Římany, tak moc, že se jim objevoval v jejich nočních můrách. Hannibal totiž nebyl jen brilantní taktik a vojenský génius. Využíval své zvědy a špehy, aby prozkoumávali terén, infiltrovali se do římského vojska, sledovali dění v římských městech a pozorovali římské chování. Hannibal díky tomu dokázal doslova zdecimovat desítky tisíc římských vojáků a okupovat část římského území v Itálii. I přes drtivé porážky se dokázali Římané díky své zarputilosti od Hannibala učit. A učili se tak dobře, že za nedlouho vznikla celá zpravodajská síť.
KDO VLASTNĚ SPECULATORE BYL?
To čím Speculatores byli se nedá jednoznačně určit. Funkce byla zvláštní kombinací zvěda, průzkumníka, informátora, kurýra, sabotéra a zabijáka. Až do doby císařství Speculatore nebyl součástí armády ani žádné jiné složky. Pohybovali jste se na pomezí armády, námořních sil a politky. Rozkazy přicházely většinou z těch nejvyšších míst, tedy ze senátu, od konzulů, legátů, vysoce postavených státních úředníků nebo dokonce od císaře.
Úkoly se často velmi lišily v rámci toho, co bylo zrovna potřeba vykonávat. Konzulové táhnou se svými legiemi na nepřátelské a neznámé území? V tom případě je Speculatore vyslán na několik dní nebo dokonce týdnů na nepřátelském území, kam mají legie dorazit. Sbíráte informace o terénu, přírodních překážkách, vodních tocích, osadách, místním obyvatelstvu, ale také o počtu nepřátelských válečníků, jejich táboře, výzbroji, vybavení, počtu, zásobování apod. Bylo důležité nebýt vidět a slyšet, pohybovat se ve stínech a zejména v noci. O přítomnosti Speculatore nesměl nikdo vědět.
Ne vždy ale bylo nutné pohybovat se skrytě a bez spatření. Někdy bylo potřeba se přestrojit za místního obyvatele, rolníka nebo obchodníka, splynout s davem, pohybovat se v centru města, chodit po tržišti a sblížit se s místními obyvateli, nejlépe s nižší sociální vrstvou, která nikdy neměla problém prozradit mnohé i naprostému cizinci, pokud jim zaplatil pití. V takovém případě s ve městě daly zjistit informace o opevnění, slabých místech na hradbách, městské bráně, střídání stráží, počtu obránců a mnoho dalšího. Na veřejných místech se to informacemi jen hemžilo, Speculatore je ale musel správně vyhodnotit a pokud to bylo možné, tak i ověřit jejich původ.
V některých případech měl Speculatore za úkol nejen sbírat informace, ale i provádět sabotážní práce, jako byly žhářské útoky na sklady s potravinami a obilím, znehodnocení studní s pitnou vodou nebo poškození obranné infrastruktury. V extrémních případech bylo cílem dokonce i někoho zabít.
Speculatore mohli vystupovat také jako otroci, diplomati, uprchlíci, dezertéři nebo žoldnéři. Zkrátka stali jste se tím, kým bylo potřeba. Každopádně identita špeha musela zůstat přísně tajná. Prozrazení by nejen stálo život vycvičeného špeha, ale i prozrazení celé operace a nepřítel by začal být obezřetný.
Cíl všech operací byl však vždy stejný, zjistit co nejvíce důležitých a cenných informací. Římané byli vždy na všechno rádi připraveni. Příprava a využití informací bylo vždy klíčem k úspěchu.
MÁME INFORMACE, JAK JE DOSTAT K TĚM SPRÁVNÝM LIDEM?
V rámci výzvědné činnosti a špehování Speculatore zjistil potřebné cenné informace. Jak ale zajistit, že se dostanou k těm správným lidem? Ne vždy totiž bylo možné místo jen tak náhle opustit, zvlášť pokud dotyčný působil na místě několik týdnů a vybudoval si s nepřáteli nebo místními obyvateli vztah a důvěru. V takovém případě bylo potřeba se spoléhat na další Speculatores nebo Exploratores. Být Speculatore znamenalo často operovat sám, ale nebylo žádnou výjimkou, že špehů bylo více a spolupracovali.
Pokud nebylo bezpečné opustit stanoviště, tajné informace se předávaly dalším Speculatores. Komunikaci mezi těmito špehy zajišťovala speciální znaková řeč nebo šifrované psané zprávy. To bylo zároveň extrémně riskantní a nebezpečné, ale i nezbytné. Vynesené informace další Speculatores doručili velitelům armády, politikům nebo je předali více tradiční průzkumné jednotce Exploratores. Jednalo se totiž ve většině případů o jezdce s rychlými koňmi, kteří mimo průzkumu fungovali skvěle jako rychlí kurýři.
JAKÉ SCHOPNOSTI JSTE POTŘEBOVAL K TOMU, ABY JSTE SE STAL SPECULATORE?
Speculatore byla jednou z nejnebezpečnějších funkcí, jakou jste mohli ve starověkém Římě vykonávat. A to i v porovnání s římskými legionáři, centuriony, tribuny a konzuly, kteří velmi často bojovali v první linii s těmi nejsilnějšími nepřáteli Říma. Nebyla to v žádném případě práce pro slabé povahy, protože aby jste mohli vykonávat tak nebezpečné úkoly, museli jste na to mít silný žaludek.
Jedinci, kteří se stali Speculatore, byli extrémně psychicky odolní, chladnokrevní, fyzicky zdatní, inteligentní a loajální. Aby jste byli dlouhodobě schopní plnit ty nejtajnější úkoly pro římskou republiku nebo císařství, musel jste být extrémně disciplinovaný člověk s vražednou chladnokrevností, nulovými emocemi a nebo psychopat. A ať už jste byl kdokoliv z jmenovaných, nedá se říct, že by jste operoval v první linii. Operoval jste hluboko za nepřátelskou linií. Byl jste často sám a bez pomoci. Pokud se něco pokazilo, byl to váš konec. Prozrazeného špeha nikdy nečekal hezký osud.
Speculatore se ve většině případů musel spoléhat jen a pouze na sebe a svoje schopnosti. Musel být bystrý, všímat si detailů, být nenápadný a chovat se tak, aby nevzbudil sebemenší podezření. Pro takového člověka bylo vždy lepší dlouhodobé pozorování, než zbrklé a brzké jednání. Speculatore si také musel umět vybudovat důvěru nejen místních obyvatel, ale i nepřátelských válečníků, jejich velitelů nebo politiků a vůdců. Pokud se záležitosti začaly vyvíjet špatným směrem a hrozilo nebezpečí, bylo potřeba být ostražitý, ale zároveň klidný.
Zároveň, ale bylo potřeba umět mluvit s cizími lidmi, získat si jejich důvěru a přitom zůstat nenápadný, aby nikdo nepojal podezření. Informace se nezískávaly jen tichým a nenápadným pozorováním, ale i konverzací nebo diskuzí s nejrůznějšími lidmi ze všech společenských vrstev. Dobrý Speculatore byl vynikající manipulátor, který rozuměl jak funguje lidská psychika a uměl přepínat svoje chování podle toho s kým se zrovna bavil. Někdy stačilo pouze souhlasně přikyvovat a nechat druhého mluvit, někdy zase bylo potřeba ptát se na ty správné otázky.
JAKÝ BYL OPERAČNÍ RÁDIUS SPECULATORES?
Jedním slovem obrovský. Speculatore fungoval jako ta nejvzdálenější spojka v celé římské hierarchii. Vzdálenost od římského území nebo nejbližší římské armády se většinou pohybovala v desítkách až stovkách kilometrů. Kromě dalších Speculatores byli nejbližší spojeneckou jednotkou pravděpodobně Exploratores. Ti už působili jako tradiční průzkumná jezdecká jednotka, která byla pevně ukotvena v římské armádě. Většinou se pohybovali desítky kilometrů před římskou armádou a prozkoumávali okolí, mapovali terén a hledali jakékoliv známky po nepřátelském předvoji nebo zvědech.
Nebylo tedy výjimkou, že Speculatores předávali informace právě těmto průzkumníkům, aby se informace podařilo doručit, co nejrychleji. Mezi zónou, kde operovali Speculatores a Exploratores bylo ale stále desítky kilometrů. Římský informační řetězec byl tedy poměrně roztažený na dlouho vzdálenost, za to informace, které se dařilo shromažďovat často dokázaly zvrátit bitvu nebo úplně obrátit dynamiku celé války.
Kolik bitev Římané díky zjištěným informacím od svých špehů vyhráli se nikdy nedozvíme, stejně jako jak efektivní Speculatores byli, protože římské legie disponovaly mnoha dalšími kvalitami než jen dobrou informovaností. Co však s jistotou říci můžeme, že zvlášť po punských válkách Speculatores pravidelně operovali jak na hranicích říše tak daleko za nimi v srdci nepřátelského a neznámého území. A neoperovali pouze jako špehové nebo vyzvědači, ale také jako sabotéři, kurýři, zabijáci a informátoři. V moderním slova smyslu, byli SPeculatores takovou tajnou a zpravodajskou službou, v některých politických případech i tajná policie.
LITERÁRNÍ ZDROJE
- Polybios: Dějiny
- Publius Cornelius Tacitus: Historiae a Annales
- Gaius Julius Caesar: Commentarii de Bello Gallico
- Flavius Vegetius Renatus: Epitoma rei militaris
- Sextus Julius Frontinus: Strategemata
