Přišel čas skoncovat s veškerou falešnou zdvořilostí a přetvářkou. Ohně války se konečně zažehly naplno a nikdo už nemůže zvrátit to, co se neúprosně blíží. Mladý lev Hannibal Barka v Ibérii shromáždil masivní vojsko plné zkušených válečníků z iberské kampaně. Cesta do Itálie ale nebude pro Kartagince jednoduchá záležitost, protože v cestě jim budou stát kmeny, které s Římem uzavřeli spojenectví a výrazným způsobem z něj profitují jak politicky, tak obchodně, finančně i kulturně. Mladý Hannibal bude muset najít způsob, jak tyto kmeny přesvědčit, ať se ke svému spojenci obrátí zády nebo je bude muset zkrátka přemoci silou.
MUSÍME ZABEZPEČIT NAŠI DOMOVINU
Hannibal nechtěl nic ponechat náhodě a nehodlal vystavit svoji domovinu nebezpečí, když bude na své výpravě zničit Římany. Proto v zimě, když byl se svým vojskem v Novém Kartágu, nechal veškeré vojáky z Ibérie jít domů za svými rodinami, aby na jaře byli odpočatí a připraveni vyrazit na vojenskou kampaň do Itálie. Zároveň tato pauza měla ve vojácích vyvolat touhu po dalších bitvách a kořisti, kterou budou moci opět přinést domů ke svým rodinám.
„Přesně tak! Ti, kteří se vydávají za vládce světa, přišli prosit!“
Hannibal Barka
Aby posílil důvěru, která nedávno vznikla mezi Kartaginci a jejich novými iberskými spojenci, nechal dopravit zásoby, suroviny a obchodní zboží do Libye iberskými válečníky. Ti zároveň měli sloužit jako ochrana před římským útokem, pokud by se Římané jakkoliv rozhodli opět zaútočit na kartaginské území v severní Africe. A naopak, některé libyjské jednotky nechal Hannibal přesunout do Ibérie. Kartágo i podmaněné iberské kmeny si museli chtě nechtě důvěřovat. Jestli to byl od Hannibala rozumný tah, necháme na každém čtenáři, ať se rozhodne sám.
Nicméně do Libye se tak přesunulo bezmála 1 200 jezdců, 13 850 pěšáků a 870 prakovníků. Většina válečníků pocházela z kmenů – Thersitae, Mastiani, Ebro Oretes a Olcades. Prakovníci pocházeli z Baleárských ostrovů a my je můžeme dnes znát jako již legendární prakovníky z punských válek. Starověký prak byla nesmírně ničivá a drtivá zbraň, která dokázala zabít nebo vážně zmrzačit těžce obrněného vojáka, aniž by si kdokoliv všiml, že jej něco zasáhlo.
Hannibal také předal instrukce svému bratru Hasdrubalovi, který byl pověřen, aby chránil nové území v Ibérii proti římskému útoku. Dokonce mu přesně rozkázal, co má dělat, pokud se Římané v Ibérii vylodí, zatímco on bude pryč. K tomuto úkolu svému bratru přenechal flotilu čítající 50 těžkých quinquerém, 2 quadrirémy a 5 trirém. Hasdrubalovi v Ibérii zanechal i téměř 2 500 jezdců z Libye a Numídie, 11 850 libyjských pěšáků, 500 baleárských prakovníků a 21 válečných slonů.
Počty výše zmíněných jednotek nejsou jen tak nahodilé ani se nejedná o odhady, nýbrž o přesné počty vojáků zapsané samotným Hannibalem do bronzové tabulky, která byla po jeho kampani nalezena v Itálii a řecký historik Polybios nám z ní udělal přesný opis.
Jakmile Hannibal zabezpečil svoji domovinu v Libyi a nově podmaněné území v Ibérii, už jen netrpělivě čekal, až se vrátí jeho vyslanci, které poslal ke kmenovým vůdcům keltských a galských kmenů. Hannibal si moc dobře uvědomoval, že bez jejich spojenectví se celý jeho plán s invazí do Itálie zhroutí, ale doufal, že oni to neví.
V žádném případě totiž nebylo v jeho silách bojovat zároveň s Římany zatímco mu na záda budou dotírat galské a keltské kmeny. A potřeboval nejen jejich spojenectví, ale i jejich úrodnou půdu v oblasti předalpské Gálie. Ta je totiž naprosto klíčová pro zásobování kartaginské invazní síly. Protože jakmile Hannibalova armáda překročí Alpy, zásobování z Ibérie začne být přinejmenším velmi komplikované a omezené.
NEBEZPEČNÉ SPOJENECTVÍ
Kartaginští vyslanci se nakonec od vrátili s dobrými zprávami, protože keltské a galské kmeny souhlasili s nabídkou spojenectví a očekávali Hannibalův příchod. Kartaginci navíc byli ujištěni, že překročení Alp s armádou bude sice náročné a složité, ale proveditelné a možné.
Jakmile přišlo jaro roku 218 př.n.l., Hannibal nechal připravit armádu na pochod, ale ještě předtím učinil ke svým vojákům povzbuzující řeč:
„Vojáci!
Slyšte, co vám říkám, a vryjte si to do paměti. Římané, ti pyšní páni Itálie, se nedávno snížili k tomu, aby v samotném Kartágu žadonili o mír. Přesně tak! Ti, kteří se vydávají za vládce světa, přišli prosit! A jak byli přijati? Naše Rada i náš lid je odmítli. Vyhnali je zpět, ponížené, s prázdnýma rukama, aby si odnesli jediný vzkaz: Kartágo se neskloní!
Za námi stojí naše vlast, silná a neochvějná. Nejsme sami. Každý krok, který učiníme proti Římu, má podporu Kartága. Každý váš meč, každé vaše kopí je součástí vůle celého našeho národa!
A to není vše. Šíří se zvěsti napříč horami i lesy, že keltské kmeny, hrdé a bojovné, touží stát po našem boku. Římané jim vpadli do zemí, plenili jejich domovy a prolévali jejich krev. Teď přišel čas odplaty. Keltové čekají jen na nás, aby společně s námi udeřili na nepřítele!
Směřujeme do země, která je bohatá a úrodná. Do předalpské Galie. Tam, kde se pole zelenají a země sama rodí bohatství. Římané ji drží ve svých spárech… ale ne nadlouho.
My jim ji vyrveme z chřtánu!
Půjdeme vpřed, přes hory i řeky, a ukážeme Římu, že jeho moc není neotřesitelná. Že existuje síla, která se mu postaví! A tou silou jsme my!
Vpřed, vojáci! Za slávu, za kořist a za pád Říma!“
A tak se dala do pohybu armáda pod vedením statného lva, která změní chod dějin.
Svět se změní a přestane být tím starým známým světem. Staré pořádky zaniknou a vzniknou nové. A obě velmoci to změní k nepoznání. Hannibal i jeho armáda pochoduje vstříc věčné slávě, aby se nich stali legendární válečníci, které čeká nemilosrdný a strašlivý osud.
PRVNÍ KROKY PŘES ŘEKU EBRO
Řeku Ebro překročilo spolu s Hannibalem přes 90 000 pěšáků a 12 000 tisíc jezdců, což bylo na jízdu impozantní číslo. Prvním úkolem bylo zabezpečit oblast severně od řeky až po Pyrenejské pohoří. Jednalo se především o území kmenů – Ilourgetes, Bargusii, Aerenosii, a Andosini. Veškerý odpor proti Kartagincům byl tvrdě potlačen. Hannibal potřeboval tuto oblast podmanit co nejrychleji a co nejdrtivěji. Zanedlouho byla dobyta všechna větší města a vybojováno nespočet bitev, které Kartagincům způsobily nemalé ztráty, ale v konečném důsledku všechny kmeny před Hannibalem nakonec poklekly.
Jelikož Hannibal potřeboval někoho důvěryhodného, kdo zůstane spravovat tohle území, svěřil tento úkol Hannovi, svému synovci. Přenechal mu také část svého vojska pro udržení pořádku nově dobytého území. Jednalo se o 10 000 pěšáků a 1 000 jezdců.
Během tohoto dělení vojska také poslal zpět do Ibérie část iberských válečníků, aby si opět u těchto vojáků získal respekt a oblibu. Ale také proto, aby za sebou zanechával loajální vojáky, kteří za něj v době nouze pozvednou své meče a vydají se s ním proti nepříteli.
Záměrně tím také dal naději ostatním iberským vojákům, kteří s ním zůstali a pokračovali dále směrem k Alpám. Tito vojáci dle Hannibala ještě sehrají svou roli v osudech dvou největších mocností ve Středomoří, ale jejich čas ještě nepřišel. Alespoň ne nyní.
Hannibal po rozdělení svého vojska pokračoval dále s 50 000 pěšáky a 9 000 jezdci. Jeho armáda spoléhala spíše na svou profesionalitu, elitní jednotky a různé speciální jednotky, trénované pro specifické operace, než na mohutné počty. Hannibalovo vojsko totiž musí nejdříve přejít Pyreneje a poté překročit Alpy a čím více vojáků by měl, tím více by to bylo náročné a komplikované. Velet takové mase vojáků z různých částí světa a vést je přes jedno nejrozsáhlejších pohořích na Starém kontinentu se jeví jako nadlidský úkol, a možná proto jej také vykonávají právě lvi.
STARÝ ZNÁMÝ NEPŘÍTEL
Mezitím co se Hannibal posouvá blíže sférám římského vlivu, se do Říma vrací diplomati s informacemi o tom, že Řím a Kartágo jsou oficiálně ve válečném stavu. Římané byli zpočátku překvapeni Hannibalovým rychlým postupem k Pyrenejím, a poněkud je zaskočilo, že ztratili vyjednáváním tolik času, když jej právě naopak měli získat.
Hannibal jednal rychle a nepředvídatelně, proto se rozhodli udeřit dříve než on. A ne něj, ale na v Ibérii a Libyi s cílem převzít iniciativu a donutit Hannibala stáhnout se zpět a bránit své území před římským vpádem. Jak je známo, byl to klasický agresivní římský postup, ale zcela logický a racionální, jak jsme u Římanů zvyklí. Římané si už taky zažili lekce, při kterých zjistili, že jednání v rukavičkách je jen ztráta času a respektu. Hrotu meče rozumí každý bez rozdílu.
Římané vyslali dvě konzulské armády. První armádu vedl konzul Publius Cornelius Scipio do Ibérie. Druhou armádu vedl konzul Tiberius Sempronius Longus do Libye. Ale ještě než stihly armády vyrazit na cestu, Římany potkává další nešťastná náhoda (nebo jen důsledky jejich nedávných činů?).
Nedávno založené římské kolonie v Předalpské Gálii – Placentia a Cremona byly v ohrožení. Kmen Bójů, který k Římanům od jejich posledního drtivého útoku chová neutuchající zášť, se rozhodl na tyto kolonie zaútočit. Načasování samozřejmě nebyla náhodou, protože Galové již věděli o Hannibalově postupu. K útoku se jim dokonce podařilo přesvědčit i kmen Insubrů a společně tak vyhnali osadníky nových kolonií na jih.
Galové přeživší osadníky pronásledovali až do římské Mutiny, kde se osadníci ukrali za městskými hradbami. Galové město okamžitě oblehli a podařilo se jim díky jejich vychytralosti a římské naivitě zajmout tři významné římské představitele.
Nedaleko byla ale umístěna legie pod vedením nově zvoleného prétora Lucia Manlia Vulsa. Když se prétor dozvěděl k čemu došlo, okamžitě se svou legií vyrazil městu na pomoc. Bójové se o blížící se legii dozvěděli předem a nachystali na ni v lese léčku.
Římané spěchali a příliš nedbali tou dobou na opatrnost a tak do této léčky vpadli a těžce za to zaplatili. Mnoho římských vojáků bylo v úvodním chaosu bitvy pobito, ale díky svému výcviku a disciplíně se zbytku legie podařilo ustoupit na otevřenou pláň, kde mohli plně využít svůj bitevní potenciál a bránit se do morku kostí.
Jakmile se v Římě doslechli o obklíčení čtvrté legie, bez váhání vyslali připravenou Scipionovu invazní armádu. Útok Bójů byl sice potlačen, zbytek čtvrté legie a římské osady zachráněny, ale Scipionův úder na Ibérii se velmi pozdržel. A to právě hrálo do karet našemu prohnanému lvu. Hannibal si musel libovat, když se mu donesly zprávy o těchto událostech.
Jak bude nakonec pokračovat římský plán zaútočit na kartaginská území v Libyi a v Ibérii? A jaké budou další kroky Hannibala?
LITERÁRNÍ ZDROJE
- Polybios: Dějiny
- Titus Livius: Ab urbe condita
- Goldsworthy, Adrian: Pád Kartága
- Hoyos, Dexter: Mastering the West: Rome and Carthage at War
- Ernle Bradford: Hannibal
