#5 První punská válka: Invaze do Libye – Kámen úrazu

BITVA O ADYS

Zatímco Římané drancovali okolí města Aspis, Kartaginci jmenovali dva nové velitele – Hasdrubala, syna generála Hanna, a Bostara. Poslali také rozkazy generálu Hamilkarovi Barkasovi, který byl umístěný s posádkou ve městě Heraclea na Sicílii, aby se vrátil do Kartága.

Generál Hamilkar Barkas sebou zpět přivedl i 5 000 mužů a 500 jezdců. Kartagincům bylo zřejmé, že se Římané plánují zdržet na delší dobu. Během setkání nově ustanovených generálů se rozhodlo, že proti Římanům vyrazí síly, kterým budou velet Hamilkar a Hasdrubal. Generál Bostar zůstane bránit hlavní město.

Římané mezitím postupovali systematicky a dobývali jedno město za druhým až dorazili k městu Adys. Město obklíčili a začali s přípravami k obléhání. To už zde byly i kartaginské jednotky pod vedením Hamilkara a Hasdrubala, které obsadily nedaleký hřeben, odkud měly dobrý výhled na římský tábor a obklíčené město. K útoku se však Kartaginci zdráhali, protože neměli početní převahu ani žádnou výhodu, která by jim mohla nějak významně pomoci.

Římský konzul byl už zkušený velitel a nařídil svým jednotkám okamžitě na váhající Kartagince zaútočit. Kartaginci se připravili k obraně a spoléhali se na své válečné slony a jízdu. Sloni i jízda jim však nebyli příliš k účinku, protože Římané je se svou početnější armádou obklíčili na svahovitém a nerovném terénu. Kartaginská pěchota složená ze žoldnéřů bojovala velmi urputně s pocitem, že nemá kam ustoupit, a tak dokonce svým zuřivým výpadem donutila první římské manipuly ustoupit. Tím se ale jen nechali vtáhnout hlouběji do římské formace, a nakonec byli obklíčeni a pobiti. Jízdě a slonům se nakonec povedlo z hřebene ustoupit a utéct pryč z bojiště.

Římané nakonec vydrancovali tábor Kartaginců na hřebeni a dobyli i město Adys. Poté dále obsazovali a drancovali další města, aniž by je u toho někdo obtěžoval. Nakonec se jim podařilo dobýt i město Tunis, ze kterého už to do Kartága nebylo příliš daleko. Tunis se díky své poloze nakonec stal pro Římany klíčovou základnou v dalších operacích proti Kartágu.

PŘÍJEZD XANTHIPPA – SPARTSKÉHO HRDINY

Kartaginci byli invazí sraženi na kolena. Mohutná flotila byla rozdrcena a pozemní vojsko, které se postavilo Římanům bylo poraženo. Situace využili i jiní nepřátelé Kartága. Numiďané ze sousedního království zaútočili na oslabené Kartágo během římské invaze a zdevastovali jejich farmy a polnosti. Tisíce venkovanů muselo uprchnout do hlavního města Kartága, které jako poslední město zajišťovalo dobrou ochranu uvnitř hradeb. To se stalo obrovským problémem, protože Kartágo bylo odříznuto od zásob a ve městě jednoduše nebyl dostatek jídla pro všechny.

Konzul Regulus si byl dobře vědom, že morálka Kartaginců je na dně a dobytí Kartága je na dosah ruky. Věděl také, že má všechny výhody na své straně, kromě jediné. Konzulovi pomalu docházel čas, protože se blížil konec jeho funkčního období.

Z obavy, že by jeho nástupce shrábl veškerý triumf při dobytí Kartága, se rozhodl pozvat ty nejdůležitější osoby z kartaginské společnosti, aby s nimi jednal o kapitulaci města diplomatickou cestou. Konzul Regulus měl za sebou řadu vítězství a triumfů a stal se také dost pyšným, jak už to u Římanů často chodilo. Cítil se už jako vítěz a delegaci z Kartága to dával jasně najevo. Podmínky, které jim představil byly pro Kartagince naprosto nepřijatelné a kapitulaci Kartaginci odmítli. Regulus to bral jako urážku a nevděčnost ze strany Kartaginců a nechal je všechny vyhnat ze svého tábora.

Kartaginci se vrátili do města a celé jednání probírali se senátem a radou starších. Senát svým vyslancům poděkoval za odvahu při jednání a vyhlásil ve městě, že se Římanům nikdy nevzdají. Navzdory těm nejhorším vyhlídkám, které je čekaly, byli Kartaginci odhodláni bránit se až do konce.

Ještě před výše zmíněnými událostmi totiž Kartaginci stihli vyslat náboráře žoldnéřů do Řecka a okolních regionů. Jednomu z nich se v době jednání mezi Římany a Kartaginci podařilo přivést žoldnéřské vojsko, ve kterém se nacházel i spartský válečník Xanthippus.

Vojenský výcvik absolvoval dle starých spartských způsobů a měl mnoho zkušeností s válčením. Po příjezdu se doslechl vše o římských vítězstvích i o tom, jak Kartaginci vedli válku. Velmi brzy přišel na to, že největším problém je nekompetentní kartaginské vedení. Armáda měla zkušené žoldnéře, početnou a výbornou jízdu a také drtivou sílu válečných slonů. Oproti tomu disciplína vojsk a taktické smýšlení velitelů vojsk bylo podle Xanthippa katastrofální.

Všechny jeho myšlenky sdílel se svými spolubojovníky z Řecka a brzy se šířily dále, až se donesly ke kartaginským generálům. Generálové zareagovali, tak že nechali Xanthippa předvést a umožnili mu vysvětlit jeho kritické postoje. Xanthippus před všemi generály předstoupil a řekl jim vše, co si o jejich počínání ve válce myslí. Zároveň nabídl řešení, jak by se celá situace dala vyřešit a porazit Římany v otevřeném boji, než bude příliš pozdě a budou stát před branami. Xanthippus na generály udělal dojem a podařilo se mu je přesvědčit, protože mu svěřili velení nad pozemním vojskem.

Spartský válečník neotálel a nechal celou armádu seřadit a vypochodovat před městskou bránu. Na otevřeném prostoru začal poté s jednotkami drilovat disciplínu. Vydával rozkazy jednotlivým oddílům k pochodu a tvorbě bojových formací. Takto vojáci pod Xanthippovým velením cvičili několik dalších týdnů. Po tomto výcviku se morálka vojáků údajně tak pozvedla až prohlašovali, že pod velením Xanthippa určitě Římany v další bitvě porazí. Dokonce trvali na tom, že se chtějí s Římany utkat při nejbližší možné příležitosti. Za několik dní vydali generálové rozkaz k pochodu proti Římanům. Celé vojsko čítalo 12 000 pěšáků, 4 000 jezdců a 100 válečných slonů.