#7 Druhá punská válka – Zpátky do Itálie

Zatímco kartaginská armáda v čele s Hannibalem postupovala alpskými průsmyky směrem k pláním u řeky Pád, se na římské straně odehrával ukrutný boj s časem. Poté co konzul Scipio pověřil svého bratra, aby s většinou vojska pokračoval v plavbě do Ibérie, sám potom s menší částí vojska spěchal jako o život zpátky k městu Pisa. Hannibal má náskok, a konzul si není jistý, na jak dlouho horské průsmyky zdrží Hannibalovo vojsko.

Scipio se proto s ničím ani s nikým nezdržuje, přebírá velení nad legiemi, které byly s prétory vyslány, aby zažehnaly hrozbu galských útoků na severní hranici republiky, a okamžitě se všemi vojáky pochoduje do Předalpské Gálie. Má v plánu na kartaginské vojsko zaútočit hned jak sejde z hor. Nikdo ale netuší, kde přesně se Hannibal se svým vojskem objeví.

DOBÝVÁNÍ ITÁLIE ZAČALO

Hannibalova armáda byla po překonání Alp v žalostném stavu. Spousta mužů zahynula v horských průsmycích a další stovky vojáků byly zraněné. Kartaginská armáda neměla kvůli útokům v horách ani dost zásob jídla a vojáci po sestupu z hor trpěli hladem. Armáda byla teď velmi zranitelná a Hannibal to dobře věděl. Také věděl, že ani nemají čas, aby se zotavili. Pokud je v tomto stavu najdou Římané, může to skončit hodně špatně.

Kartaginský velitel nechal své muže na chvíli vydechnout a odpočinout si z přechodu hor. Potom dal opět rozkaz k pochodu. Galský kmen Taurisci, jehož území se rozkládalo v podhůří Alp, se spojil s kmenem Insubrů a oba kmeny odmítly Hannibalův návrh ke spojenectví. Hannibal už ani ze zrádného jednání Galů nebyl překvapený. Prostě jen přijal realitu takovou jaká je a přestal s ní argumentovat. Galové zřejmě žádnou čest nemají a rozumějí pouze meči, tak nechť je po jejich. 

Během tří dnů se přesunul k jejich hlavnímu městu, obklíčil jej a oblehl. Jelikož potřeboval z galského města vytvořit exemplární případ pro všechny ostatní galské kmeny, všechny obyvatele po proražení brány nechal zmasakrovat a město vydrancovat. 

Kartaginská armáda opět získala zásoby a jídlo. Vítězstvím se morálka v kartaginském vojsku začala opět zvyšovat a ostatní váhající galské kmeny byly tak vystrašené, že ihned po dobytí města poslali k Hannibalovi vyslance s žádostí o spojenectví. Část galského obyvatelstva z Předalpské Gálie tak přešla na stranu Kartaginců, jak bylo původně domluveno.

Hannibal ale čekal, že se k němu přidá více kmenů, jenomže zprávy hovořily o tom, že římské legie už stihly tyto kmeny za řekou Pád odříznout. Scipio se podle zpráv zvědů už stihl vrátit i s vojskem a překročit řeku Pád. Vlastně už byl jen nedaleko Hannibalova ležení.

To se Hannibalovi nechtělo věřit. Jak je možné, že konzul, který ještě před několika dny zjistil, že kartaginské vojsko mu s třídenním náskokem uprchlo u řeky Rhôny, se i se svými legiemi dostal až k řece Pád? Hannibal věděl, že cesta po moři z Massalie do Etrurie je dlouhá a problémová. Také cesta po souši od pobřeží Tyrhénského moře k Alpám je velmi dlouhá a nevhodná pro pochod vojska.

Ale zpráv o pohybu Scipionova vojska chodilo čím dál více a z různých zdrojů. Hannibal neměl jinou možnost, než se smířit s tím, že Římané jsou blízko. Vlastně jej dost překvapilo, jak mohl konzul Scipio dosáhnout tak rychlého přesunu a odhalit Hannibalův plán. 

Na to stejné pomýšlel i Scipio, když hodnotil Hannibalův přechod Alp. Překvapilo jej, že se Hannibalova armáda složená převážně z žoldnéřů nerozpadla již při pohledu na horské průsmyky. Vlastně se divil, že z hor sestoupila tak mohutná armáda, když většina mužů z kartaginského vojska měla zahynout v horách. Ještě více jej ale překvapilo, že našel Kartagince, jak už dobývají města na této straně hor. Hannibalovo odhodlání rozhodně zasloužilo respekt.