Římská armáda se za Kartaginci pohybuje jako stín. Pronásledují je všude kam zamíří. S povelem k útoku ale diktátor Fabius stále váhá. Drží se taktiky, při které útočí pomocí přepadů na Hannibalovy logistické a zásobovací oddíly. Tato opatrná strategie nepřináší takové výsledky, jaké by si zbytek velitelského štábu představoval, včetně Fabiova zástupce. Fabiův mandát má jen omezený čas a Hannibalovo vojsko zatím nedostatkem zásob určitě netrpí. Právě naopak, Kartaginci totiž začali drancovat nejúrodnější a nejbohatší území v Itálii a diktátor Fabius tomu stále jen přihlíží…
STÍNOVÁ ARMÁDA
Několik dalších týdnů se Římané za Hannibalem drželi jako stín. Diktátor Fabius měl dokonalý přehled o okolní krajině a díky precizní logistice měl přes svůj zadní voj zajištěn dostatek zásob na hodně dlouhé a únavné pronásledování. Nikdy nenechal své muže vyrážet mimo tábor shánět jídlo nebo lovit, dalo by se dokonce říct, že vojáci nesměli opouštět tábor, pokud k tomu nebyl dobrý důvod. Fabius chtěl mít své muže připravené, až přijde vhodná příležitost na Kartagince zaútočit.
„Musíme na Hannibala zaútočit teď a tady, dokud je tu uvězněný i s celou armádou!“
Fabiův zástupce, Mistr jízdy Marcus Minucius Rufus
Tento pasivní přístup ale nakonec zajistil Římanům několik dílčích úspěchů, protože se jim povedlo mnohokrát překvapit a zničit kartaginské lovecké a logistické skupiny, které vyrazily mimo tábor. Hannibal začal Fabiovu strategii pociťovat. Jeho vojsko mělo omezený počet mužů a každá taková léčka ho připravila o muže, které nebyl schopný nahradit. Hannibalovo vojsko se tak s každým římským přepadem zmenšovalo, a naopak římským vojáků tyto menší a dílčí vítězství dodali odvahu a sebevědomí, které bylo z předchozích masivních porážek zakopáno pořádně hluboko.
Jenže s Fabiovým pasivním přístupem dlouhodobě nesouhlasil jeho zástupce Minucius, který na diktátora naléhal, aby to s Hannibalem skoncovali, co nejdříve. Kartaginci se totiž už stihli dostat na území Samnitů, kde se nacházela válkou netknutá, velmi úrodná půda a pastviny. Hannibal tedy opět doplnil tolik zásob, že je nebylo ani kam umístit, tak přebytky nechal zničit, aby se jich nezmocnili Římané. Poté napadli římskou kolonii Beneventum a dobyli malé město Venusii.
Římská armáda jim ale vždy dýchala na záda. Fabius se držel jeden až dva dny pochodu od Kartaginců, aby eliminoval jakoukoliv možnost překvapivého útoku z Hannibalové strany. A ačkoliv se Fabius vyhýbal bitvě, tak se v žádném případě nechtěl vzdát italského venkova a darovat jeho bohatství Kartagincům zadarmo.
DRANCOVÁNÍ ITALSKÉHO VENKOVA
Hannibal s římským vojskem v zádech došel až k pláním u Capuy, konkrétně na Falernská pole. A jeho záměry byly zcela jasné. Buď konečně vyprovokuje Fabia ke střetu nebo venkov vydrancuje takovým způsobem, že si všichni italští spojenci budou myslet, že se Římané Hannibala skutečně bojí a obětují mu kvůli své zbabělosti italský venkov. Díky tomu by se pak mohli vzbouřit proti římské nadvládě a dohodnout se s Hannibalem.
I přes dvě katastrofální římské prohry a devastaci venkova se ale nic takového nestalo. Italská města zůstala věrná Římu, ačkoliv to mnohokrát znamenalo utrpení a krveprolití. To skvěle vypovídá o tom, jak fungoval římský systém dlouhodobého spojenectví a spolupráce s kmeny, národy a městy, které Řím v minulosti dobyl. Respekt nebo strach zabránil italským městům zradit Řím a přidat se k Hannibalovi.
Potom se ale Kartaginci přesunuli na pláně u města Capua. Na zřejmě nejúrodnější místo v Itálii s těmi nejbohatšími a nejkrásnějšími městy. Díky tomu, že se jedná o pobřežní region, se zde nachází mnoho velkých obchodních přístavů, odkud odjíždí lodě se zbožím do celého světa a vrací se zpět s exotickými předměty, z různých koutů světa. Mezi nejznámější města u pobřeží patřila Sinuessa, Cumae, Dicaerchia, Naples a Nucieria. Mezi vnitrozemské zase Cales, Teanum, Daunia, Nola a mezi nimi uprostřed se nacházela Capua.
Pláně kolem Capuy byly i dobře situované a daly se výborně bránit. Některé části byly ohraničené u pobřeží mořem, ty vnitrozemské zase horami a pohořími. Na tyto pláně existovaly pro armádu pouze tři schůdné cesty. Jedna vedla ze Samnia, druhá z Latia a třetí z území Hirpini. Hannibal na pláně vstoupil od Samnia a začal opět drancovat celé území, aby se Římané jevili jako ti slabí. Kartaginci se nakonec utábořili na severní straně řeky Athyrnus, která dělila celou pláň na dvě poloviny.
Fabius byl tímto manévrem překvapen, ale o to víc začal být ostražitý a i teď, když Hannibalova armáda pronikla na ohraničené pláně, tak nic neudělal a stále jen Kartagince sledoval. To už ale jeho zástupce Minucius, vojenští tribuni a všichni centurioni z vojska ztratili trpělivost a tlačili na Fabia, aby zaútočil, dokud je celá kartaginská armáda uvězněná na pláních. Takovou příležitost zaútočit zatím ještě nedostali.
Fabius se svou armádou stále Kartagince pronásledoval a ujistil se, že italští obyvatelé o přítomnosti římského vojska vědí, aby je alespoň částečně uklidnil. Stále ale zachovával pasivní taktiku a když dorazil k pláním u Capuy, nevstoupil na ně. Ze všeho nejvíc se obával Hannibalové jízdy, která hrála hlavní roli při obou římským porážkách u Trebie a Trasimenského jezera. Kartaginci měli jezdců stále příliš mnoho a Římané příliš málo.
Potom se to ale stalo. Hannibalovo vojsko opět pobralo neuvěřitelné množství zásob z drancování. Vojáci porazili a snědli veškerý dobytek, na který narazili, a jakmile měli všeho dost, tak Hannibal rozkázal přesun pryč z plání, aby našel vhodné místo, kde by s vojskem mohl přečkat další zimu, uskladnit veškeré zásoby a připravit se na jarní kampaň.
Jenomže Hannibal si z nějakého důvodu vybral, že pláně opustí stejnou cestou, přes jakou se do nich dostali. Tedy Samnitskou cestu, a tady diktátor Fabius zacítil první velkou příležitost, kdy se můžou Hannibalovi postavit, ve které budou Kartaginci konečně v nevýhodě. Římané měli dostatek času nachystat past a zablokovat Kartagince na pláních.
HOŘÍCÍ ROHY
Fabius se dal okamžitě do příprav. Hannibal možná dělá tu největší chybu v jeho kariéře a římský diktátor toho chce po týdnech čekání využít. Kartaginci byli stále utáboření v údolí a Římané si nebyli stoprocentně jistí kudy přesně se pokusí planiny opustit. Římské vedení se proto rozhodlo, že využijí svoji početní převahu a všechny možné únikové cesty zatarasí.
Hannibal od průzkumníků věděl, že jsou obklíčení a jediná možná cesta ven je prorazit jeden z římských táborů. Diktátorův tábor byl největší a měl pravděpodobně k dispozici nejvíc jednotek, a proto si Hannibal po několika dnech sledování a přemýšlení vybral římský tábor na severo-východě, bránící úzký a rovný průsmyk zakončený hřebenem, ze kterého pak už vede z údolí cesta ven.
Plán vymyslel vskutku originální a rozhodl se využít válečnou kořist k jeho provedení. Nechal vytvořit speciální oddíl pod vedením Hasdrubala, který měl za úkol vybrat dva tisíce těch největších a nejsilnějších volů, které se jim podařilo ukořistit. Potom rozkázal vojákům ze speciálního oddílu, aby po okolí posbírali ty největší a nejsušší větve, jaké se jim povede najít. Když to vojáci provedli, tak jim Hannibal prozradil zbytek svého plánu.
Suché větve přivážou volům k rohům a až nadejde noc, tak je shromáždí před táborem a zapálí na nich oheň. Stádo volů bude v noci vypadat jako pohybující se armáda, která by měla Římany vylákat z jejich tábora. Plán to byl velmi odvážný a ambiciózní, možná snad i šílený, ale Hannibal neměl moc jiných možností. Jeho vojsko dokázalo získat tolik válečné kořisti, že by bylo úplné bláznovství se s takto ohromnými zásobami pokusit o přímý střet s římskou armádou.
Když bylo vše připraveno a stádo volů nachystáno před táborem, muži dostali rozkaz se dnes včas a pořádně najíst a jít brzy spát, protože je čekal náročný, rychlý a vyčerpávající noční pochod. Vojáci se tedy dosyta najedli, u táborových ohňů si rozdali poslední úkoly, probrali celý plán a šli spát.
A v noci to začalo. Speciální oddíl začal postupně zapalovat větve na rozích volů a pohánět je směrem, kde ležely dva římské tábory. Fabiův tábor osobně a druhý menší tábor střežící úzký průsmyk. Stádo volů poháněli mezi tyto dva římské tábory a spíše blíže k tomu menšímu. Stádo se zapálenými větvemi doprovázené několika stovkami vojáků vypadalo v naprosté tmě jako obrovská armáda, která se valí po planinách směrem k Římanům.
Římští vojáci v táboře u průsmyku vyvolali poplach a připravili se k obraně. Když ale viděli, že tajemné vojsko míří mimo průsmyk, otevřeli brány tábora a vydali se za nimi. Mezitím se skutečná kartaginská armáda v naprosté tmě pomalu přesouvala z plání směrem k římskému táboru střežící únikový průsmyk. Hannibal viděl, že se Římané vydali pronásledovat stádo volů a věděl, že má vyhráno.
ÚNIK Z FALERNSKÝCH POLÍ
Když Římané dorazili ke stádu volů, tak zažili šok. Vůbec nečekali, že narazí na dobytek s hořícími rohy. Propukl zmatek, nikdo nevěděl, co se děje a velitelé se na sebe jen nevěřícně dívali. O to víc byli římští vojáci překvapení, když ze stáda volů začaly létat první oštěpy.
První salva skolila velké množství legionářů a vzápětí přišly další. Potom se mezi voly vynořila kartaginská pěchota a na zmatené Římany zaútočila. Do toho všeho se spousta volů splašila a nastal totální chaos. Hannibal a celé jeho vojsko mezitím zabezpečilo průchod přes římský tábor, který zůstal téměř prázdný. Celé vojsko včetně zásobovací kolony a ukořistěného dobytka se v průběhu noci přesunulo přes hřeben pryč z údolí.
Diktátor Fabius během nočního útoku zůstal schovaný v táboře, protože nechtěl riskovat noční bitvu. Římané, kteří opustili svůj tábor, aby napadli stádo volů vydrželi s Hasdrubalovým oddílem bojovat až do rána, ale zaznamenaly katastrofální ztráty, okolo tisícovky mužů, přičemž Kartaginci měli ztráty o dost menší.
Když začalo svítat poslal Hannibal iberskou pěchotu na pomoc Hasdrubalovu oddílu. Když poslední zbytky Hannibalova vojska překonaly hřeben a dostaly se z údolí, zavelel Hasdrubal k ústupu a připojil se ke zbytku vojska jako zadní voj.
Hannibal zase na Římany vyzrál jedním ze svých nepředvídatelných a šílených plánů. Jedná se asi o nejvtipnější únik vojska ze sevření v historii starověku. Kartaginské vojsko uniklo z plání a všechny města, která zde zažila tu hrůzu kartaginského drancování, náhle ztratila jakoukoliv naději, že by je Římané, kteří to celou dobu jen sledovali, mohli příště zachránit.
A diktátor Fabius se po tomto fiasku, kde nechal uniknout celou Hannibalovu armádu bez větších potíží, stal nepřítelem římské veřejnosti. Lid jej měl za zbabělce a totéž si o něm myslel celý jeho velitelský štáb, včetně jeho zástupce Minucia.
Fabius chtěl situaci zachránit a vydal se do Říma, aby nechal znovu opakovat obětní obřad. Svému zástupci svěřil vedení a vysvětloval mu, že je nutné, aby se stále drželi jeho pasivní strategie, nenechat se vyprovokovat k otevřené bitvě s Hannibalem. Minucius a vojenští tribuni svému veliteli nevěnovali ale ani špetku pozornosti a v hlavách měli jen jedinou myšlenku – střetnout se s Hannibalem při první možné příležitosti.
LITERÁRNÍ ZDROJE
- Polybios: Dějiny
- Titus Livius: Ab urbe condita
- Goldsworthy, Adrian: Pád Kartága
- Hoyos, Dexter: Mastering the West: Rome and Carthage at War
- Ernle Bradford: Hannibal
