Bratři Publius Scipio a Gnaeus Scipio přechodem řeky Ebro destabilizují kartaginskou vládu v Ibérii. S blížící se zimou Hannibal v Itálii připravuje své vojsko na přezimování. Římská armáda diktátora Fabia je mu neustále v patách, ale po fiasku na Falernských polí se Fabius vrací zpět do Říma, aby uklidnil římský lid i senát. Velení římského vojska se mezitím ujal ambiciózní Fabiův zástupce Minucius, který už má dávno připravené své vlastní plány, jak si s otravnými a nebezpečnými Kartaginci poradit.
SHROMAŽĎOVÁNÍ ZÁSOB
Potom co Hannibal skvělým trikem vysvobodil své vojsko z obklíčení na Falernských polích, se vydal do regionů Luceria a Geronia, kde se podle jeho průzkumníků dá získat spousta zásob a potravin, aby mohli úspěšně přečkat další zimu v Itálii. Kartaginci vybudovali tábor přibližně 37 kilometrů od Lucerie a Hannibal zpočátku začal vyjednávat s obyvateli města Geronium.
Jenže rozhovory a vyjednávání nikam nevedly a jelikož Kartagincům docházel čas, rozhodl se Hannibal město nakonec oblehnout. S tak obrovskou početní převahou nebylo těžké město dobýt. Kartaginci dokonce zanechali netknutou obrannou hradbu a téměř všechny budovy ve městě.
„Zabijte každého Kartagince, na kterého narazíte. Nenechte nikoho naživu.“
Mistr jízdy Minucius
K obyvatelům ale tak shovívavý nebyli. Jelikož se mu postavili na odpor, nechal všechny popravit včetně žen a dětí. Hannibal byl v srdci nepřátelského území a nemohl si dovolit projevit jakoukoliv známku milosti. Když byli obyvatelé vyhlazeni, nastěhoval veškerou válečnou kořist a zásoby do města, aby byly skladovány v naprostém bezpečí. Část armády také přesunul do města, ale většina vojska zůstala tábořit před městem. Z města se tedy stala velká zásobovací a skladovací základna, kde do prázdných budov nechal uskladnit veškeré zásoby obilí, které jim z tažení zbyly.
Tábor před městem Kartaginci opevnili palisádou, valem a příkopem. Když byla zajištěna defenziva jeho nového zimního tábořiště, rozdělil své vojsko na tři divize. Každý den potom vyrážely dvě divize, aby shromažďovaly další zásoby a sklízely úrodu na okolních polích, třetí divize zůstala v táboře u města, aby bránila město i tábor před případným napadením. Takto se divize vždy každý den střídaly ve shromažďování zásob a v hlídání.
Kartagincům zrovna přálo štěstí, protože počasí bylo před zimou mírné a ideální pro práci na polích a sklizeň. Okolí bylo rovinaté s malým počtem kopců, velmi úrodné a bohaté na zásoby. Kartaginci vyráželi do polí každý den a dařilo se jim do města vozit spoustu úrody. Ale jen do doby, než to zjistili Římané.
ODHODLANÝ MINUCIUS
Když diktátor Fabius odjel uklidnit situaci do Říma, velení se ujal jeho zástupce Minucius. A jakmile se doslechl, že Hannibal pustoší Geronium a sklízí zásoby z okolních polí, tak okamžitě s celým vojskem pochodoval do Larina a vybudoval tábor u kopce zvaného Calene. Minucius byl extrémně odhodlaný se s Kartaginci po několika měsících Fabiovy pasivity střetnout v bitvě.
Zprávy o příchodu Římanů se dostaly k Hannibalovi a ten přijal nutná opatření k obraně. Shánět zásoby a sklízet úrodu z polí nechal už jen pouze jednu divizi vojska a zbylé dvě přesunul blíže k Římanům. Tyto dvě divize na sebe měly nalákat veškerou pozornost, aby zbytek vojska mohl dál zajišťovat zásobování na zimu.
Mezi římským vojskem a kartaginskými divizemi se nacházel stále jeden neobsazený kopec, a tak jej Hannibal nechal obsadit lehkou pěchotou, přibližně dvěma tisíci muži. Druhý den si Minucius všiml, co se stalo a osobně vedl svoji lehkou pěchotu na onen kopec.
Římský útok byl rychlý a tvrdý. Šarvátku s nepřítelem vyhráli a Minucius nařídil přesunout celý římský tábor na vrchol kopce. Přeživší kartaginští vojáci se vrátili zpět do svého původního tábora u města. Hannibal měl teď těžké rozhodování. Mohl celé vojsko už teď držet v opevněném táboře a za městskými hradbami se zásobami a obilím, které doposud vojáci stihli nashromáždit, ale nebylo jich dostatek na celou zimu.
Hannibal se obával, že pokud zima bude tvrdá a dlouhá, budou muset porážet dobytek i koně, aby jeho vojáci přečkali zimu v dobré kondici a byli připraveni na další rok válčení. To se mu ale nelíbilo, protože dobytek potřeboval z dlouhodobého hlediska a obětovat koně si nemohl dovolit. Síla celého vojska závisí právě na jeho silné jízdě. Pokud by Římané získali početní převahu v jezdcích, tak by s jeho vojskem byl konec. Římská těžká pěchota má nad jeho vlastní pěchotou navrch.
Punský generál se rozhodl opět riskovat a i přes nebezpečí římského napadení dále vysílal své vojáky na sběr zásob a sklízení úrody z polí. Minucius ale nebyl jako Fabius a když viděl, jak drze Kartaginci vyráží do okolí a rabují, co se dá, vyrazil s těžkou pěchotou ke kartaginskému táboru. Jízdu a lehkou pěchotu poslal po okolí, aby vypátrali drancující Kartagince a bez milosti zmasakrovali každého, na koho narazí.
ŘÍMSKÝ NÁTLAK
Římané vyslaní na venkov nachytali spoustu rabujících Kartaginců. A neušetřili žádného z nich. Jízda i lehká pěchota masakrovali kartaginské vojáky po celém okolí. Ikdyž se některé jednotky shromáždily a semknuly k obraně, Římanům netrvalo dlouho jejich formace rozbít a všechny je pobít.
Mezitím se Minucius přiblížil ke kartaginskému táboru naprosto bez odporu a těžká pěchota začala pomalu bořit kartaginské opevnění. Hannibal v tomto smrtelném ohrožení začal povzbuzovat své vojáky k obraně a modlil se k bohům, aby se Hasdrubal, kterého vyslal shromáždit rozprchlé vojáky drancující venkov, vrátil zpět do tábora, co nejdříve.
Hannibal nakonec tuto těžkou a vypjatou situaci přečkal a Hasdrubal se opravdu stihl vrátit se čtyřmi tisíci muži po jeho boku. Morálka obránců tábora se zvedla a podařilo se jim vytlačit Římany od tábora. Přestože byl nakonec Minucius nucen ustoupit, tak se jeho vojákům podařilo pobít značné množství kartaginských obránců. A ani Hasdrubal nepřinesl dobré zprávy, po okolí se Římanům podařilo zmasakrovat ještě více mužů.
Když Římané ustoupili, Kartaginci částečně zdemolovaný tábor opustili a stáhli se do města. Hannibal si tento manévr ale později rozmyslel s obavami, že by se Minucius pokusil tábor obsadit a ukořistit všechny zásoby a vybavení v něm. Kartaginci tedy tábor opět obsadili a začali pracovat na opravě opevnění.
JEDEN DIKTÁTOR NESTAČÍ
Jakmile zprávy o Minuciově úspěchu dorazily do Říma, v senátu se začalo horlivě debatovat a diskutovat. Po dlouhých měsících velmi pesimistického pohledu na řešení celé situace s Kartaginci většině senátoru svitla naděje. Možná to jen chtělo odhodlaného velitele reprezentujícího všechny římské ctnosti, aby konečně vytlačili Hannibala pryč z Itálie. Možná Fabius nebyl ta pravá volba na post diktátora, muže s neomezenými pravomocemi a rozhodujícím hlasem, který však za celou dobu nevyužil.
Municiovy úspěchy na půdě senátu nakonec rezonovaly tak moc, že senátoři přistoupili k naprosto unikátnímu řešení. Rozhodli se ustanovit Minucia druhým diktátorem, respektive udělilu mu stejné pravomoci jako Fabiovi, protože věřili, že dokáže celou záležitost s Kartaginci rychle dovést ke konci. V Římě tak nastává ojedinělá a naprosto výjimečná situace, kdy v podstatě vládnou současně dva diktátoři najednou.
Když se Minucius dozvěděl, o svých nových pravomocech, byl odhodlaný ještě více riskovat a agresivně tlačit na Hannibala. Fabius ale v Minuciově strategii neviděl takové úspěchy jako římský senát a rozhodl se tvrdohlavě pokračovat v jeho původní strategii vyhýbat se přímému střetu a ničit Hannibalovo zásobování.
To se absolutně příčilo právě Minuciovi a při každé možné příležitosti na Fabia tlačil, aby konali rychle a agresivně, že Hannibal není takový génius, pokud se dostane pod tlak. Argumentoval tím, že když mu dají čas na rozmyšlenou, Hannibal vymyslí další šílený plán, kterým je může porazit. Pokud ale pokud bude pod neustálým tlakem a budou na něj agresivně útočit, zaženou jej do kouta a nakonec zničí. Fabius ale svému kolegovi neustále odporoval.
Proto jednoho dne Fabius nabídl Minuciovi, že když jsou teď oba diktátoři, mohou rozdělit své vojsko a každý konat podle svého nejlepšího uvážení, nebo se mohou konečně dohodnout na společném plánu. Minucius ale okamžitě souhlasil s rozdělením vojska a utábořil se dva kilometry od Fabia.
Rivality mezi oběma diktátory si Hannibal po chvíli všiml a opět si spokojeně mnul prsty. Římané dělají zase a znovu tu samou chybu jako konzulové před nimi. Nemohou se domluvit na společném postupu a jeden z velitelů začíná projevovat až moc dychtivosti a touhu po vítězství. Hannibal tak teď naprosto přesně ví, na koho se má zaměřit. Minucius bude chtít svého kolegu porazit, možná i zesměšnit před celým Římem a velmi pravděpodobně vůbec nebudou spolupracovat a toho chce Hannibal využít.
LITERÁRNÍ ZDROJE
- Polybios: Dějiny
- Titus Livius: Ab urbe condita
- Goldsworthy, Adrian: Pád Kartága
- Hoyos, Dexter: Mastering the West: Rome and Carthage at War
- Ernle Bradford: Hannibal
