Po agresivním, ale úspěšném nátlaku na Hannibala získal Mistr jízdy Minucius stejné pravomoce jako diktátor Fabius. Římská republika má nyní v podstatě uprostřed krize v úřadu dva diktátory současně. Je to naprosto ojedinělá událost v římských dějinách. Fabius i Minucius mají teď oba neomezené pravomoce a mohou rozhodovat o všem bez jakéhokoliv souhlasu senátu. Tuto moc si ale musí dělit mezi sebou, stejně jako vojsko, které mají k dispozici. Nemohou se ale shodnout na společném postupu a tak vojsko rozdělí do dvou táborů. Jednomu z nich bude velet Fabius a druhému Minucius, a oba budou fungovat a operovat nezávisle na sobě.
SHROMAŽĎOVÁNÍ ZÁSOB
Jakmile Hannibal viděl, že se římské vojsko rozdělilo, věděl, že této příležitosti, kterou mu Římané nabízí, musí využít. Ambiciózního a dravého Minucia už rozvážný Fabius nebude brzdit a přesně toho chtěl Hannibal využít. Mezi kartaginským táborem a táborem, kterému velel Minucius, se nacházel menší kopec. Hannibala napadlo jej využít k tomu, aby Minucia vylákal ke zbrklému útoku. Potom co Kartagince porazil v předchozí bitvě si další možnost bitvy určitě nenechá ujít.
Okolí zmiňovaného kopce sice neposkytovalo žádný úkryt v podobě stromů, keřů a jiného porostu, ale za to zde byl velmi nerovný a různorodý terén. Nacházelo se zde spoustu skalisek, prohlubní, dolíků a údolíček různých délek a hloubek. Pod rouškou noci vyslal Hannibal na kopec asi pět set jezdců a pět tisíc pěšáků, aby se skryli na těch nejlepších místech a vydrželi do druhého dne bez hnutí a bez vyzrazení.
„Je to past! Ať se všichni muži připraví k pochodu, Minucius potřebuje naši pomoc.“
Diktátor Fabius
Aby odlákal pozornost od skrýší před římskými průzkumníky, vyslal za úsvitu na kopec lehkou pěchotu. To neuniklo římským pozorovatelům a k Minuciovi se brzy dostala zpráva o tom, že menší kartaginská jednotka obsadila nedaleký kopec. Minucius ani chvíli neváhal a myslel si, že nadešel další šťastný den, kdy Hannibal dělá chybu.
Z tábora jako předvoj vyslal lehkou pěchotu a jízdu, aby zaútočila na kartaginské vojáky na kopci jako první. Sám osobně potom vedl těžkou pěchotu, která měla práci dokončit a rozdrtit všechny kartaginské síly na kopci. Tak jako to udělal v předchozí bitvě. Odvaha jako veliteli v první lini se mu nedala nijak upřít. Bohužel pro Římany, ale nevěděl, že na něj i jeho vojáky na kopcí čekají ukrytí Kartaginci.
ZACHRÁNCE FABIUS
Všechny síly, jak římské tak i kartaginské se soustředili na kopec mezi tábory. Prvně se střetla lehká pěchota obou mocností. Po tomto střetu následoval útok římské jízdy, přičemž Hannibal na kopec posílal stále více posil, aby dokázal udržet pozici na kopci. Bitva vypadala ze začátku vyrovnaně, když se ale blížil Minucius s těžkou pěchotou, tak Hannibal osobně vyrazil se svou jízdou a zbytkem vojska na kopec.
Díky početní převaze nejprve zahnal římskou jízdu a poté začal drtit římské Velites. Ti byli nakonec přes velké ztráty po chvíli nuceni ustoupit. Ustupující vojáci narušili formaci Minuciovy těžké pěchoty a v tu chvíli vydal Hannibal signál svým skrytým vojákům. Legionáři byli zmatení a překvapení, protože se ze všech stran objevil nepřítel a tvrdě na ně zaútočil. Celé Minuciovo vojsko se dostalo do obklíčení a vojáci byli smrtelném nebezpečí a hrozila jim totální zkáza.
Naštěstí pro Minucia a jeho vojáky celou situaci bedlivě sledoval diktátor Fabius a když viděl, že se Minucius dostal do pasti a hrozí mu zničení, ani chvíli neváhal a vyrazil se svým vojskem svému kolegovi na pomoc. Všichni Fabiovi vojáci cítili, že jejich druhové jsou ve smrtelném nebezpečí a na kopec přispěchali opravdu bleskově rychle.
Římské posily zvedly morálku bojujícím Minuciovým vojákům a dodaly jim naději, že se dokážou z kopce probojovat živí. Legionáři a ostatní vojáci ovládli chaotickou situaci, shromáždili se kolem svých standard a s pomocí Fabiových vojáků začali pomalu ustupovat z kopce pryč. I přes Fabiovu rychlou reakci ale Municova lehká pěchota zaznamenala katastrofální ztráty při boji s kartaginskou jízdou. Legionáři z řad těžké pěchoty na tom byli podobně. Mnoho jich zemřelo, když Kartaginci spustili svou past.
Minuciovi vojáci nakonec vytvořili zpět pevnou formaci a pod ochrannou Fabiových vojáků se jim podařilo ustoupit z kopce pryč. Když Hannibal viděl, že se římské vojsko dokázalo přeskupit a znovu zformovat, rozhodl se další pokračování útoku odvolat a bitvu ukončil. Minuciovo urychlené a nepromyšlené jednání stálo Římany mnoho životů, ale díky Fabiovi se většinu vojska podařilo zachránit. Těžká pěchota měla stále vysoké počty.
SJEDNOCENÍ ŘÍMSKÉHO VOJSKA
Pro Římany byl boj s Kartaginci draze vykoupenou lekcí, ale aspoň se oba vojevůdci shodli na tom, že proti Hannibalovi musí stát jako jedna síla a je důležité se dohodnout na společném postupu. Proto se obě vojska opět spojila, vybudoval se nový velký opevněný tábor a začala se znovu dodržovat Fabiova strategie.
Kartaginci mezitím zesílili opevnění svého tábora, vykopali hluboký příkop mezi táborem a kopcem, který právě obsadili, a na jeho vrcholku postavili opevněnou pozorovatelnu s palisádou. Poté se začali připravovat na zimu a Hannibal nechal své vojáky odpočívat, protože to vypadalo, že Římané se k útoku už mít nebudou.
PŘÍPRAVY NA DALŠÍ ROK VÁLKY
S příchodem zimy se přiblížil i konec magistratury diktátora Fabia a Mistra jízdy Minucia. V Římě byli mezitím zvoleni noví konzulové pro nadcházející rok. Tato jména si dobře zapamatujte, protože budou spojována s pravděpodobně nejtragičtější událostí, která postihla Římskou republiku. Konzuly se stali Lucius Aemilius Paullus a Gaius Terentius Varro.
Diktátorství bylo u konce a z předchozích konzulů, jimiž byli Gnaeus Servilius Geminus a Marcus Atilius Regulus (náhrada za padlého Flaminia, který nepřežil bitvu u Trasimenského jezera), se stali nově prokonzulové, kteří měli za úkol vést vojsko v nepřítomnosti konzula nebo z konzulova pověření.
Konzul Aemilius okamžitě nechal doplnit konzulské armády do plného stavu čerstvými rekruty a poslal je k tábořícím legiím na sever od Říma. Jelikož byli oba konzulové tou dobou stále v Římě, Aemilius pověřil začleněním rekrutů do legií právě prokonzula Servilia. Ale s rozkazem vyhýbat se přímému střetu s Hannibalem.
Namísto toho se mají soustředit na malé šarvátky, vylákat kartaginské zvědy a útočit na kartaginské zásobovače. Vypadá to, že senát a noví konzulové se přiklánějí k Fabiově strategii opatrného přístupu. Aemilius byl přesvědčen, že prohrané střety s Hannibalem částečně zapříčinily nulové bojové zkušenosti čerstvých rekrutů v římské armádě.
Malé šarvátky by tyto nezkušené vojáky měli zocelit a vycvičit natolik, aby byli připraveni se s Kartaginci střetnout v otevřené bitvě. Kartaginským veteránům se noví římští rekruti nemohli za žádnou cenu s množstvím bojových zkušeností vyrovnat. Polybios tvrdí, že opravdu k několika menším bitvám a šarvátkám došlo, ale jejich důsledky byli téměř bezvýsledné, a proto nám je více detailněji nepopisuje.
Každopádně Římané se nevěnovali pouze Hannibalovi v Itálii, ale odeslali všechno potřebné a požadované bratrům Scipionům do Ibérie, kteří se snažili destabilizovat kartaginskou nadvládu a převzít území, které Hannibal dobyl před Druhou punskou válkou. Dokonce vyslali prétora Lucia Postumia Albina na diplomatickou misi ke galským kmenům, které se spojily s Hannibalem, s lákavou nabídkou, o které by bylo dobré popřemýšlet. A v neposlední řadě se u Lilybaea na Sicílii shromáždila velká římská flotila, aby zde také přezimovala.
LITERÁRNÍ ZDROJE
- Polybios: Dějiny
- Titus Livius: Ab urbe condita
- Goldsworthy, Adrian: Pád Kartága
- Hoyos, Dexter: Mastering the West: Rome and Carthage at War
- Ernle Bradford: Hannibal
