#2 Libyjská válka – Záchrana Uticy a nečekaný spojenec

Kartágo po První punské válce prochází hlubokou krizí a sahá si na ekonomické dno. Potom co Kartaginci stáhli žoldnéře ze Sicílie do Libye, se musí postarat o vyplacení jejich žoldu. Na ten zpočátku nemohou najít finance, protože veškeré dostupné prostředky posílají vítězným Římanům.

Žoldnéřům pomalu dochází trpělivost a začínají dávat najevo svou nespokojenost násilnými a kriminálními činy v Kartágu. Kartaginci se obávají, kam až by to mohlo zajít a posílají žoldnéře i s jejich rodinami a majetkem z Kartága do města Sicca. Tím svůj problém jen odsunuli, ale nevyřešili.

„Hamilkar už překročil řeku, připravte se na pochod!“

Spendius

Po sérii vyjednávání s Kartaginci se žoldnéři rozhodli s celou armádou pochodovat zpět směrem ke Kartágu. Kartaginci mezitím sehnali část prostředků k vyplacení žoldu a část žoldnéřské armády uklidnili. Ke svým krajanům Libyjcům se však chovali arogantně a jako jediným žold nevyplatili.

To způsobilo sérii událostí, které skončily okradením a uvězněním kartaginských vyslanců. Díky svému brutálnímu chování se velení žoldnéřského vojska ujal libyjský žoldnéř Mathos a uprchlý římský otrok Spendius. Rozšířili rebelii do všech libyjských měst a shromáždili vojsko o síle zhruba 70 000 mužů. Před branami Kartága náhle stojí obrovská armáda složená z žoldnéřů a rebelujících Libyjců.

PRVNÍ BITVA S REBELY – ZÁCHRANA UTICY

Velením nad obranou se v úvodu války s žoldnéři a rebely ujal generál Hanno. Když došlo k odsunu žoldnéřů z Kartága do Siccy, Kartaginci začali dávat dohromady svou vlastní armádu. A ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, Kartaginci si opět najmuli nové žoldnéře a větší část své armády tentokrát doplnili vlastním obyvatelstvem a Libyjci, kteří zůstali věrní Kartágu.

V roce 240 př.n.l. měl generál Hanno k dispozici poměrně velkou armádu s početnou jízdou a asi stovkou válečných slonů. S touto armádou se vydal k Utice, kterou obléhali rebelové.

Když kartaginská armáda dorazila k městu, rozkázal generál Hanno připravit obléhací stroje a okamžitě nechal napadnout tábor nepřátel. Jakmile padla palisáda, váleční sloni a jízda začala drtit rebely. Po krátkém boji se rebelové stáhli do kopců a vytvořili zde nový tábor. Generál Hanno si myslel, že rebely porazil a oni se rozprchli.

Tak jednoduché to ale nebylo. Zapomněl totiž, že mezi rebely je několik tisíc žoldnéřů, kteří v První punské válce sloužili na Sicílii pod generálem Hamilkarem. Tito muži byli zvyklí na taktické ústupy do hor, přeskupit se, načerpat síly a vyrazit do útoku znovu. Tohle pro ně byla rutina, když se střetávali s Římany v kopcích u hory Eryx.

Generál Hanno předpokládal, že bitva je u konce, a tak se vrátil do města a začal se svými vojáky oslavovat a popíjet. Dobytý tábor rebelů a obléhací stroje střežila pouze hrstka vojáků a v tom momentu na tábor zaútočili žoldnéři s rebely. Vojáci střežící tábor byli zabiti a obléhací stroje ukořistěny. Zbytek Kartaginského vojska se stihl schovat za zdmi Uticy. Rebelové takto město obléhali několik měsíců a svedli s obránci generála Hanna několik šarvátek, ale ani jedné straně se nepodařilo dosáhnout většího úspěchu.

Zeleně jsou na mapě označeny oblasti, kde vzbouřenci útočí nejvíce
Zeleně jsou na mapě označeny oblasti, kde vzbouřenci útočí nejvíce

POVOLEJTE GENERÁLA HAMILKARA!

Situace v Utice se zasekla na mrtvém bodě, a tak Rada starších a senát povolal do čela další armády generála Hamilkara, známého pro svůj netradiční styl válčení. Hamilkar se okamžitě po moři přesunul s 10 000 muži a 70 válečnými slony do Uticy. Aniž bychom znali bližší detaily, tak generál Hamilkar splnil veškeré očekávání kartaginského lidu a přímo rozdrtil rebelské vojsko obléhající Uticu.

Po osvobození města se Hamilkar i se svou armádou přeplavil zpět do Kartága. Generál Hanno se svými muži zůstal v Utice, aby střežil město před hrozbou Mathosovy armády, která obléhala Hippou Acru. Bezpečnému spojení po souši mezi Uticou a Kartágem však bránila menší rebelská armáda utábořená v kopích podél řeky Macaras.

Řeka byla hluboká a vedl přes ni v této oblasti pouze jediný most a ten rebelové střežili také. Když Hamilkar zkoumal své možnosti na dobytí mostu, zjistil, že v místě, kde ústí řeka Macaras do moře se při specifických povětrnostních podmínkách v kombinaci s odlivem tvoří mělčiny, přes které může převést svoji armádu a překvapit rebely. Hamilkar tedy shromáždil svoje muže u ústí řeky a čekal na ty správné podmínky. Jakmile se tato příležitost překročit řeku objevila, počkal až padne tma a s celým vojskem překročil řeku.

Celou dobu byla ale Hamilkarova armáda sledována z kopců a hor a během jeho čekání na vhodnou příležitost překročit řeku už byly na cestě dvě armády rebelů. Přibližně 10 000 rebelů přicházelo od pevnosti u mostu přes řeku Macaras a dalších 15 000 rebelů pod Spendiovým vedením směrem od Uticy.

Těsně před napadením Hamilkarovy armády se rebelové spojili a pochodovali přímo proti kartaginské armádě, kterou měli na dohled. Hamilkarovy jednotky v přední části vojska se začaly otáčet a pochodovat směrem zpět pryč od rebelů. Rebelové v domnění, že se Kartaginci obrací na útěk, opustili svoje formace a rozběhli se nepřátele pronásledovat a napadnout.

To se ukázalo jako katastrofální chyba, protože nic nebylo tak jak vypadalo. Kartaginci se neobraceli na útěk. Hamilkar jen přesunul lehkooděnce a jízdu dozadu, aby se do první linie dostala těžká pěchota s kopími. Rebelové, kteří se k těžké pěchotě dostali jako první si uvědomili, co se děje a chtěli se dát na ústup, ale na to už bylo příliš pozdě.

Bezhlavě útočící rebelové v dalších vlnách do nich narazili a tlačili je směrem ke kopím kartaginské těžké pěchoty a začal masakr. Jakmile se masa rebelů zastavila o těžkou pěchotu, kartaginská jízda a lehká pěchota se přesunula a napadla rebelské vojsko z boku. Úplnou zkázu potom dokonal zuřivý výpad slonů.

Po krátké bitvě na zemi leželo šest tisíc mrtvých rebelů. Dva tisíce rebelů se podařilo uvěznit a zbytek i se Spendiem utekl po mostě zpět do Tunisu. Hamilkar poté dobyl i most přes Macaru a pevnost, která jej chránila. Následně dobyl všechny rebelská města a usedlosti v oblasti až k Utice.

Hamilkar se svou armádou překračuje řeku Macaras v místě, kde ústí do moře.
Hamilkar se svou armádou překračuje řeku Macaras v místě, kde ústí do moře.

ZÁHADNÝ SPOJENEC A PORAŽENÍ REBELOVÉ

Mathos se svou částí armády dále obléhal Hippou Acru, ale poslal vzkaz poraženému Spendiovi, aby s Hamilkarovou armádou stále udržoval kontakt, ale nekonfrontoval jej. Měl zůstat se svými jednotkami v horách a kopcích, aby Hamilkar nemohl využít svoji jízdu a válečné slony.

Spendius se později spojil i s armádou Galů, pod vedením Autarituse. Mathos si ale myslel, že Spendius potřebuje k poražení Hamilkara více mužů a poslal ještě pro další posily. Z tábora u Tunisu vyrazila menší armáda Libyjců doplněná numidskou jízdou.

O několik dní později byl tábor generála Hamilkara obklíčen. Kartaginci byli poněkud překvapeni, že se před nimi objevili Libyjci, kteří stihli vykopat obranný příkop. Ze strany z kopců sešla Spendiova armáda, která se až do teď držela dál a zezadu přijela numidská jízda. Situace pro Kartagince nevypadala dobře, ale stalo se něco, s čím nikdo nepočítal, dokonce ani Hamilkar.

Asi stovka numidských jezdců se přiblížila k táboru a Kartaginci byli zmatení. Velitelem jezdců byl muž jménem Naravas, mladý válečník pocházející z jednoho starého a pyšného numidského rodu. Tento rod měl v minulosti vždy silné pouto s Kartágem. Naravas vždy generála Hamilkara obdivoval a respektoval, a nyní když měl příležitost se s Hamilkarem setkat osobně, tak toho využil.

Když jezdci v čele s Naravem dojeli k palisádě kartaginského tábora, Naravas požadoval osobní audienci u generála Hamilkara. „Jmenuji se Naravas a pocházím ze starého numidského rodu. Žádám osobní audienci u generála Hamilkara, kterého hluboce respektuji.“ Kartaginští vojáci byli zpočátku poměrně překvapení, ale vyřídili vzkaz generálovi.

Když Hamilkar uviděl před táborem hrdého mladého válečníka, otevřel bránu a pozval Narava dovnitř. Zároveň však dal rozkaz mužům k plné bojové pohotovosti. Hamilkar byl obezřetný a tušil, že by to mohla být past. O to více byl překvapen, když na Naravas řekl, že přeje Kartagincům jen to nejlepší a touží potom získat Hamilkarovo přátelství. A co víc, celá numidská jízda byla připravená připojit se k Hamilkarovi.

Žádné podrobné záznamy o bitvě bohužel nemáme k dispozici, ale dle Polybia Hamilkar opět Spendiovo vojsko rozprášil a hlavní roli v tom hrál právě Naravas, kterého v bitvě rebelové považovali za spojence. Uprostřed bitvy totiž nečekaně zaútočil se svými dvěma tisíci jezdci na rebely a Hamilkar dokonal zbytek. Pro rebely dopadla bitva katastrofálně. Na bitevním poli leželo 10 000 mrtvých rebelů a 4000 jich padlo do zajetí. Spendiovi a Autaritovi se podařilo s přeživšími rebely utéct.

Po bitvě udělal Hamilkar jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v této válce. Generál nechal všechny vězně nastoupit a místo toho, aby je popravil nebo poslal do otroctví, tak je vyzval: „Je-li mezi vámi nějaký válečník, který se chce přidat na stranu Kartága a vyhrát tuto válku, jste vítáni. Před námi leží tisíce mrtvol, které už žádné zbraně ani zbroj nepotřebují. Jděte a sežeňte si to nejlepší, co najdete a přidejte se k nám! Vy ostatní, kteří se k nám přidat nechcete, jděte domů, utečte z této země, odplujte do jiných zemí. Jste svobodní muži a můžete odejít kamkoliv budete chtít. Ale varuji Vás! Jestliže znovu pozvednete zbraň proti Kartágu, čeká Vás horší osud než smrt!“. Tímto si Hamilkar získal rebely na svou stranu a to nejen ty, které se mu podařilo zajmout. Hamilkar právě zde svým milosrdenstvím změnil chod války.

Naravas se blíží ke kartaginskému táboru
Naravas se blíží ke kartaginskému táboru

SARDINIE V PLAMENECH – KONEC KARTAGINSKÉ NADVLÁDY

Zatímco v Libyi zuřila válka s rebely, dochází ke komplikacím i na Sardinii. Žoldnéři zde využili situace, kdy je Kartágo zaneprázdněné ve své domovině, a zaútočili na Kartagince a všechny je obklíčili na akropoli v hlavním městě. Kartaginská posádka s velitelem Bostarem se v zoufalé situaci vzdala a žoldnéři je bez milosti všechny povraždili.

Později se na Sardinii vypravil generál Hanno (neplést si s generálem Hannem, který bojoval u Uticy), aby obnovil pořádek, ale většina jeho armády zběhla k nepříteli. Generál Hanno byl zajat a okamžitě ukřižován. Na ostrově tak během krátké doby zahynuli už dva kartaginští generálové.

Žoldnéři začali pomalu obsazovat celý ostrov a terorizovat místí obyvatelstvo. Začalo hromadné popravování, mučení, znásilňování a ničení. Obyvatelé Sardinie se nakonec proti žoldnéřům vzbouřili a vytlačili je z ostrova pryč. Bohužel pro Kartágo je vytlačili do Itálie na římskou půdu.

Rebelové v Libyji se po několika porážkách stáhli zpět do Tunisu. Mathos se svými kumpány přemýšlí, jak zvrátit tuto válku. Mezitím Hamilkar získává na popularitě díky svému milosrdenství vůči zajatým rebelům a v rebelském vojsku se začínají ozývat hlasy, proč se nevzdat, když jim jsou Kartaginci schopni odpustit?

Zachránil Hamilkar osud Kartága? Jaké další kroky chystá Mathos se Spendiem?

LITERÁRNÍ ZDROJE

guest

0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejvíce hlasů
0
Budu rád za vaše názory, prosím komentujte.x