Když se římská republika vypořádala s útokem Galů na římské kolonie v Předalpské Gálii, nastal čas se zaměřit na skutečného protivníka. Divoké a bouřlivé Galy sice není radno podceňovat, ale Římané dobře vědí, že s tím pravým nepřítelem, se ještě nestřetli. Načasování útoku Galů nebylo dílem náhody. Proto Římané vkládají neskutečné odhodlání tohoto pravého nepřítele co nejdříve najít a zaútočit na něj. Hannibal Barka má ale své vlastní plány, jenže i své starosti. Kde nakonec najde římský orel kartaginského lva?
DVA KONZULOVÉ, DVA SMĚRY ÚTOKU
Potom co se Římané vypořádali s galským útokem na nové provincie v Předalpské Gálii, se veškerá síla soustředila na přípravu konzulských armád. Na začátku léta roku 218 př.n.l. byli konzulové Publius Cornelius Scipio a Tiberius Sempronius Longus připraveni splnit své závazky a přísahu vůči římskému senátu a lidu. Konzul Sempronius se vypravil se svými 160 válečnými loděmi do Lilybaea, kde shromažďoval vojáky pro invazi. Jeho cílem bylo napadení Libye, při kterém měl zaútočit na Kartágo silou tak mohutnou, že jej při prvním útoku rovnou celé oblehne.
„Pane, jezdci se vrátili. Našli Hannibalovu armádu!“
Římský tribun
Konzul Scipio měl naopak k dispozici 60 plavidel a jeho cílem mělo být kartaginské území v Ibérii. Tento plán se však poměrně zkomplikoval. Mezitím co se Římané vypořádávali s Galy, Hannibal už se svým vojskem překročil Pyreneje a mířil přes keltské území směrem k Alpám. Konzulova flotila vyplula z města Pisa a mířila kolem Ligurského pobřeží až k ústí řeky Rhôny. Na tomto místě nechal Scipio flotilu zakotvit a začal prozkoumávat okolí. Zprávy, že Hannibal už dávno Pyreneje překročil se mu už donesly. Nechtěl ale věřit tomu, že by se Hannibal se svým vojskem mohl nacházet někde v blízkosti řeky Rhôny. Terén, který by musel překonat není vůbec snadný, a k tomu by se musel vypořádat s velkým množstvím keltských kmenů sídlících mezi Pyrenejemi a Alpami.
Hannibal to ale dokázal. Kmeny, které nedokázal podplatit, rozdrtil vojenskou silou a pochodoval podél pobřeží až k řece Rhôně s neuvěřitelnou rychlostí. I přes zprávy a reporty od zvědů a informátorů Scipio stále nevěřil, že Hannibal je někde poblíž. Konzul proto vyslal tři sta svých nejstatečnějších jezdců spolu s místními průvodci, aby našli Hannibalovu mohutnou armádu. Zbytek vojska postavil tábor, aby si mohli vojáci po plavbě bezpečně odpočinout. Sám Scipio svolal své vojenské tribuny a další důstojníky, aby probrali možné varianty střetu s kartaginským vojskem.
BITVA U ŘEKY RHÔNY
Hannibal se mezitím nacházel čtyři dny pochodu severně od ústí řeky Rhôny. Zprávy, které se donesly Scipiovi, tedy nelhaly. Římské vojsko, které po něm pátralo jej ale teď neznepokojovalo. Prioritou pro Hannibala bylo co nejrychleji dostat své vojsko přes Rhônu a pokračovat bleskovou rychlostí stále dál.
Kartaginci od místních obyvatel zakoupili veškeré jejich malé plavidla a také spoustu dřeva. Za necelé dva dny měl Hannibal k dispozici stovky menších plavidel, které se chystal spustit na vodu a přesunout své vojáky na druhou stranu řeky.
Narazil však na komplikaci, protože na druhém břehu se stihla shromáždit barbarská armáda, která chtěla zamezit Kartagincům v překonání řeky. Kartaginské velení muselo vymyslet, jak si s novou hrozbou poradit a to rychle. Místo, kde Kartaginci tábořili, totiž neposkytovalo moc dobrou ochranu a čas navíc hrál proti Kartagincům. Římané jsou blízko a jejich zvědi ještě blíž. A Hannibal v žádném případě nechtěl, aby skončil obklíčený u řeky, odkud nebude možné ustoupit.
Napadení barbarského vojska napřímo by skončilo naprostou katastrofou, proto se třetí den od příchodu ke břehům řeky Rhôny rozhodl vyslat menší část vojska pod vedením Hanna, syna kartaginského suffeta Bodmilcara, aby pochodoval dále proti proudu řeky. Hanno se svou jednotkou pochodoval téměř 40 kilometrů než našel vhodné místo, kde bude bezpečné řeku pomocí improvizovaných plavidel přeplout.
Mezitím co Hanno vedl své vojáky na sever, Hannibal připravoval svou část vojska k útoku. Největším otazníkem pro Hannibala ale bylo, jak dostane třicet sedm válečných slonů přes řeku. Potom ale Hannibal provedl něco nečekaného. Z ničeho nic nechal začít brodit řeku svou lehkou jízdu. Jezdce na koních doprovázela lehká plavidla s pěchotou, aby alespoň částečně zachytila a odklonila proud řeky.
Když to hlídky z barbarského vojska spatřily, okamžitě zalarmovaly celý tábor a všichni bojovníci se hnali k řece. Útok barbarů samozřejmě postrádal jakýkoliv taktický postup a o formacích už se nedalo mluvit vůbec. Bojovníci viděli snadnou kořist, která zápasí s proudem řeky, a celí nedočkaví se hnali ke břehu, aby pobili první Kartagince. Pohled na tuto scénu musel být přinejmenším fascinující, ale zároveň dechberoucí.
Hannibal ale neútočil bezhlavě jen tak. Na druhém břehu řeky spatřil předem domluvený kouřový signál a věděl, že Hanno a jeho jednotka je blízko. Celý tábor barbarského vojska byl téměř prázdný a přesně v tu chvíli dorazil Hanno se svými vojáky. Všechny opozdilce v táboře pobil a než se stihli barbaři vzpamatovat, Hanno už obsadil celý tábor.
V barbarském vojsku vznikl obrovský zmatek, protože část vojáků přes bitevní vřavu stále nezaregistrovala, že byl jejich tábor napaden, zatímco druhá část barbarů se otočila spěchala k táboru zachránit své cennosti a majetek. Když barbaři rozdělili své síly, Hannibal udeřil naplno. Poté co kartaginská jízda prorazila linii nepřátel na protějším břehu byla bitva u konce. Bojovníci z barbarského vojska se dali na útěk. A jakmile Kartaginci zajistili přechod přes řeku, nechal Hannibal přesunout zbytek vojska na východní břeh. Kartaginci na východním břehu strávili ještě jednu další noc a hned ráno se dozvěděli, že římská flotila zakotvila v ústí řeky.
Hannibal na nic nečekal a okamžitě na jih vyslal pět set příslušníků numidské jízdy, aby zjistili, kde přesně flotila zakotvila a kde se nachází římské vojsko. Potom se setkal s galským náčelníkem Magilem a dalšími náčelníky kmenů z Předalpské Gálie. Ti přijeli za Hannibalem stvrdit spojenectví proti Římanům. Galové slibovali Kartagincům, že se připojí k jejich útoku proti Římu, a že jim pomohou najít bezpečnou cestu, jak s tak masivním vojskem překonat alpské průsmyky. Nejvíce však Kartagince potěšila nenávist, jakou Galové k Římanům chovali, odhodlání galských válečníků a slova o úrodné půdě v oblasti Předalpské Gálie.
PRVNÍ STŘET ORLA A LVA
„Muži Kartága, spojenci a bratři ve zbrani!
Stojíte dnes na břehu řeky, kterou jsme společně zkrotili. Ohlédněte se za cestou, kterou máme za sebou. Byla plná námahy, nebezpečí a odvážných rozhodnutí. A přesto jsme nikdy neselhali. Nikdy! Dokud jste naslouchali mým rozkazům a drželi se našich plánů, vždy jsme překonali každou překážku.
Vzpomeňte si na to!
Překročili jsme Rhônu. To, co se zdálo nemožné, jsme učinili skutečností. A co víc, na vlastní oči jste viděli věrnost našich spojenců. Nejste sami. Naše síla není jen v našich mečích, ale i v těch, kteří stojí po našem boku.
Proto vás vyzývám! Nezatěžujte se obavami z toho, co přijde. To je má starost. Já povedu, já rozhodnu, kdy a kde udeříme.
Vaším úkolem je jediné! Poslouchat rozkazy, bojovat statečně a dokázat, že jste hodni všeho, čeho jste už dosáhli.
Zítra vyrazíme!
Připravte sebe i svou výzbroj. Ať bohové stojí při nás, jako stáli doposud. A ať vidí, že jejich důvěra patří mužům, kteří se nezastaví před ničím.
Kupředu! Za slávu a vítězství!“ vykřikl Hannibal.
Druhý den ráno, když Hannibalovi vojáci vyklízeli tábor, se vrátili numidští jezdci. Nebo alespoň ti, kteří z jejich jednotky přežili. Nedaleko tábora narazili na římskou jízdu a došlo na těžký boj. Římská jízda vyslaná Scipionem, která měla vypátrat kartaginské vojsko, napadla početnější numidskou jízdu.
Střet byl brutální a intenzivní. Římané v něm ztratili kolem sto čtyřiceti jezdců, ale Numiďané přišli o více jak dvě stě jezdců a k tomu byli donuceni k ústupu. Římanům se jejich agresivní postup i přes značné ztráty vyplatil, protože je ustupující numidská jízda dovedla přímo k Hannibalovi.
Římští jezdci si stihli prohlédnout celou Hannibalovu armádu v celé své kráse. Spočítali přibližné množství vojáků a tryskem se rozjeli zpět ke konzulovi s čerstvými informacemi. Potom co všechno vylíčili Scipiovi, vydal konzul rozkaz k vylodění zásob a s celým pozemním vojskem směřoval k Hannibalovi, tak rychle jak to jen šlo.
Hannibal tak okamžitě musel vyřešit problém, jak přepravit válečné slony přes řeku. A každý určitě zná legendy, jak Hannibal se svými válečnými slony překročil horské průsmyky zamrzlých Alp, ale je opravdu těžko představitelné jak se Kartaginci vypořádali se situací, kde museli slony přepravit přes velkou řeku. Kolik úsilí a lidské práce muselo být vynaloženo, aby se to povedlo. Zvlášť v situaci, kdy se rychle blíží římské vojsko, jehož zvědi už dávno krouží po okolí a sledují Kartagince při jejich námaze. Všichni, kdo se na tomto manévru podíleli museli pracovat pod obrovským tlakem a stresem, protože pokud se situaci nepodaří vyřešit, střet s Římany může skončit naprosto otřesně.
Kartaginci se nakonec rozhodli dle Polybiova popisu vybudovat něco jako pontonový most, kde uvázali dvojici dřevěných vorů k sobě a tyto dvojice postupně skládali za sebe až na druhý břeh, kde je pevně zajistili a podél vorů natáhli kotvící a upevňovací lana, aby provizorní most, co nejlépe odolal proudu vody a zvířata po něm mohla bezpečně přejít. Nakonec se na vory navezla zemina, aby se zpevnily a byly na vodní hladině, co nejvíce stabilní.
Nešlo to ale tak hladce. Většině zvířat nestabilní most a proud vody dělal velký problém. Během přechodu řeky se několik zvířat dokonce splašilo a spadlo z pontonového mostu i se svými poháněči. Části těchto zvířat se ale nakonec podařilo přežít, protože díky své výšce a chobotu mohli stále dýchat i v hluboké vodě a pomocí vojáků na vorech byla tato zvířata navedena vodou až na druhý břeh. Nakonec se tedy s menšími ztrátami a velkými komplikacemi podařilo zvířata dostat na druhý břeh a vojsko mohlo pokračovat.
Hannibal neváhal a ani minutu a hned jak to bylo možné se dal se svým vojskem do pohybu. Většinu jízdy umístil do zadního voje, aby kryla zbytek vojska před římskými útoky. Ale naštěstí pro Kartagince, byl jejich postup pro Římany příliš rychlý. Ačkoliv římské vojáky hnal konzul jako kdyby měl v ruce bič, dorazil na místo, kde Hannibal překonal řeku až o tři dny později.
Scipio nemohl uvěřit, že jim Hannibal opět utekl z dosahu. Byl si jistý, že barbarská armáda a překonání řeky musí Kartagince zdržet natolik, že jim nestihnou vyklouznout pryč. Ale Hannibal měl několikadenní náskok a neúnavně směřoval přímo do Itálie na území římské republiky.
Pokud Římané nechtějí dostat své vlastní území do nebezpečí, tak Hannibala někdo musí zastavit. Proto se konzul Scipio rozhodl urychleně vrátit ke své flotile. Část vojska vyslal pod vedením svého bratra do Ibérie, aby zde zaútočili dle plánů a s druhou částí vojska vyplul zpět do Itálie, aby se dostal k alpským průsmykům dříve než je Hannibal překoná a vtrhne se svým vojskem do Předalpské Gálie.
LITERÁRNÍ ZDROJE
- Polybios: Dějiny
- Titus Livius: Ab urbe condita
- Goldsworthy, Adrian: Pád Kartága
- Hoyos, Dexter: Mastering the West: Rome and Carthage at War
- Ernle Bradford: Hannibal
