První střet mezi Římem a Kartágem u Messany (264 př. n. l.) byl klíčovým momentem, který odstartoval První punskou válku. Zpočátku se mělo jednat o pouhé vyslání pomoci městu v nouzi, ale shodou okolností došlo ke konfliktu dvou mocností, který nakonec přerostl v dlouholetou a brutální válku o Sicílii, která trvala vyčerpávajících 23 let.
„Musíme se rozhodnout, jestli je v zájmu Říma Mamertinům pomoci nebo ne!“
Římský senátor
POZADÍ SITUACE V MESSANĚ
Messana (dnešní Messina) byla strategicky důležité město na severovýchodě Sicílie, ležící u úžiny mezi Itálií a ostrovem. Město bylo ovládáno Mamertiny, skupinou italských žoldnéřů, kteří se zde usadili po dobytí města kolem roku 288 př. n. l.
Nutno dodat, že město dobyli lstí a krutostí vůči původním obyvatelům. Mamertinové ovšem nebyli dobrými vládci a jejich panování bylo nepopulární. Brzy se dostali do konfliktu se syrakuským králem Hierónem II., který je v bitvě u Longana (265 př. n. l.) drtivě porazil.
Mamertinové v zoufalé situaci hledali vojenskou pomoc. A zde se dostáváme k hlavní zápletce První punské války. Mamertinové se obrátí na dvě nejmocnější síly regionu – Kartágo a Řím.
PŘÍCHOD KARTÁGA
Mamertinové nejprve požádali o pomoc Kartágo, které se již několik desetiletí snažilo udržet vliv nad západní Sicílií a soupeřilo proti řeckým městům na ostrově, obzvláště proti Syrakusám. Kartágo využilo situace a okamžitě zareagovalo. Vyslalo menší vojsko, které se bez boje vylodilo v Messaně a obsadilo strategická místa ve městě.
Kartágo mělo silné ekonomické zájmy v oblasti a chtělo zabránit rozšiřování syrakuského vlivu. Přítomnost kartaginské posádky odradila Syrakusy od útoku a znamenalo to, že Messana byla nyní pevně pod vlivem Kartága, a zdálo se, že situace se vyřešila bez boje.
Jenže Mamertinové si uvědomili, že kartaginská přítomnost může vést k plné anexi města, což se jim nelíbilo. Proto se tajně obrátili i na Řím, přestože Římané až dosud do sicilských záležitostí nezasahovali.
ŘÍM REAGUJE NA VÝZVU
Římský senát byl v těžké situaci. Podpora Mamertinů znamenala přímý konflikt s Kartágem, a to mohl být riskantní krok. Navíc Mamertinové byli žoldnéři, kteří si město podrobili násilím, takže jejich podpora by mohla poškodit pověst Říma.
Situaci komplikovala i skutečnost, že to, co udělali Mamertinové obyvatelům Messany, se událo i na římské půdě ve městě Rhegium na druhé straně Messanské úžiny. Během invaze krále Pyrrha město požádalo Římany o pomoc. Ti tehdy vyslali do Rhegia vojenskou posádku z oblasti dnešní Kampánie o síle 4000 mužů. Po nějaké době se tito vojáci obrátili proti obyvatelům tohoto bohatého města a povraždili část místních obyvatel.
Řím toto jednání krutě potrestal a zrádci, kteří nezemřeli v bitvě, byli veřejně zostuzeni při vítězném triumfu a na konci dne byli popraveni setnutím. Římanům dalo potom dost práce získat si zpět ztracenou důvěru obyvatel města. Podpora Mamertinů v Messaně mohla na Římany opět vrhnout stín pochybností od dalších měst.
Na druhou stranu, pokud by Kartágo upevnilo svou přítomnost v Messaně, znamenalo by to jeho trvalou kontrolu nad strategickou Messanskou úžinou, a to by ohrozilo římské zájmy na jihu Itálie. Římský senát se stále nemohl rozhodnout, zda vyslat vojsko do Messany nebo zaujmout zdrženlivý postoj.
Nutno dodat, že během tohoto rozhodování ovládalo Kartágo poměrně rozsáhlé území v severní Africe, jiho-východní část Pyrenejského poloostrova, ostrov Sardinii, ostrov Korsiku a západní část Sicílie. Pokud by Kartágo ovládlo Messanu, Syrakusy by byly izolované a byla by jen otázka času než by se spolu s jiho-východní částí ostrova podrobily Kartágu.
S podporou římského lidu nakonec převážila strategická úvaha, a senát rozhodl vyslat vojenskou výpravu pod vedením konzula Appia Claudia Caudexe. V roce 264 př. n. l. se římská armáda přeplavila na Sicílii, čímž poprvé v historii zasáhla mimo italskou pevninu.
PRVNÍ STŘET ŘÍMA A KARTÁGA
Když římská flotila přistála u Messany, město už nebylo nadále pod kontrolou kartaginské posádky. Mamertinům se nám neznámým způsobem podařilo Kartagince z města vypudit. Dle Polybia Mamertinové pravděpodobně museli nějakým způsobem kartaginského velitele oklamat. Kartaginci se ale nikam nestáhli, místo toho se spojili se Syrakusami a Messanu oblehli. Naskytla se tedy otázka: Dojde k bitvě, nebo Římané a Kartaginci vyřeší konflikt diplomaticky?
Římský konzul se v úvodu snažil konflikt vyřešit diplomaticky. Na nabídku společného jednání nedostal žádnou odpověď, a bez dalších možností řešení situace se rozhodl už na nic nečekat a vyrazil do útoku.
Konzul Caudex promluvil ke svým tribunům: „Jako první zaútočíme na Hiérona, jeho vojsko je početnější a představuje větší hrozbu. S Kartaginci se vypořádáme později!“ Římské vojsko vyrazilo proti syrakuské armádě, kterou po těžkém boji vytlačilo až do jejich tábora. Vládce Syrakus a zároveň velitel armády Hierón II., svou armádu po této porážce během noci stáhl zpátky do Syrakus.
Římané povzbuzení vítězstvím hned druhý den zaútočili rovnou i na kartaginskou armádu, jejíž velitel byl generál Hanno. S velkým odhodláním z předchozího vítězství porazili i armádu Kartága. Těžce demoralizované a poražené kartaginské vojsko se z ostrova stáhlo.
Jakmile se Kartágo stáhlo, Messana byla plně pod římskou kontrolou. Římané si podmanili okolí Messany a drancovali celou severo-východní část Sicílie a konzul Caudex se s armádou přesouval směrem na jih k Syrakusám. Město bylo zanedlouho obklíčeno a obleženo. V Římě mezitím zvolili nové dva konzuly – Mania Valeria Maxima Messallu a Mania Otacilia Crassa a vyslali je i s dalšími legiemi na Sicílii.
Jakmile konzulové dorazili na ostrov s novou armádou, téměř všechna města pod nadvládou Kartága nebo Syrakus ve východní části ostrova se Římanům vzdala bez boje. Z jejich pohledu bylo nemožné čelit takto početné armádě.
KAPITULACE SYRAKUS
Potom co Hierón II. viděl, že Řím vstoupil na Sicílii s dalšími legiemi, uvědomil si, že spojenectví s Kartágem ohrožuje jeho pozici. Římané oblehli Syrakusy s neuvěřitelnou rychlostí a Kartágo nemělo nejmenší šanci dopravit na Sicílii nové vojsko.
V roce 263 př. n. l. konzulové Manius Valerius Maximus Messalla a Manius Otacilius Crassus spustili rychlou vojenskou kampaň při níž měli k dispozici asi 40 000 vojáků. Hierón II. teď už dobře věděl, že proti Římanům nemá bez pomoci nejmenší šanci. Syrakusy neměly dostatek prostředků a vycvičených vojáků proti takové síle, kterou disponovali konzulové.
Hierón II. tak zahájil rozhovory s konzuly o spojenectví Syrakus a Říma. Římané tento rozumný přístup od vládce Syrakus ocenili, jelikož jejich pozice nebyla zdaleka tak dobrá, jak se na první pohled mohlo zdát. Římané na Sicílii nasadili početnou a silnou armádu, ale zároveň tímto útokem na Syrakusy velmi riskovali. Zásobovací linie byly dlouhé a nebyly bezpečně střeženy, římské námořnictvo prakticky ještě neexistovalo a dominantní silou na moři bylo stále Kartágo.
Výpad proti Syrakusám musel být rychlý, aby Kartágo nestihlo zareagovat. Hierónova nabídka spojenectví tak Římanům přišla vhod a jejich risk na jedinou kartu jim vyšel. Po jednáních s konzuly se stal Hierón II. věrným spojencem Říma, což Římanům umožnilo ovládnout celou východní Sicílii a Kartágo zůstalo osamocené.
PRVNÍ PUNSKÁ VÁLKA ZAČALA
Začátek První punské války znamenal pro Kartágo strategickou katastrofu. Velmi pravděpodobně prohráli s první římskou armádou, která se vypravila mimo Apeninský poloostrov na Sicílii. Římané tímto získali důležité strategické území na ostrově a ukončili vojenskou alianci Kartága a Syrakus.
Na závěr této první fáze války obklíčili Syrakusy a donutili vládce Syrakus vzdát se a stát se římským spojencem, tak loajálním, že stál po boku Říma až do své smrti. Kartágo od této chvíle bojovalo osamocené. Římané získali stabilní pozici na východní části ostrova a zabezpečili jih Apeninského poloostrova proti útoku ze Sicílie.
Nevyhnutelný konflikt dvou největších velmocí ve Středomoří právě začal a už není cesty zpět.
Dalo se válce předejít nebo byl střet dvou nejmocnějších velmocí v regionu nevyhnutelný? Dejte nám vědět do komentářů.
Poznámka autora:
* Nejdůležitějším zdrojem informací v této sérii o První punské válce je dílo Dějiny od řeckého historika Polybia. Z jeho díla se nám dochovala bohužel pouze jen třetina. O některých událostech, které se udály v této válce nemáme téměř žádné informace. Spoléháme se tedy na nejpravděpodobnější scénáře, které se mohly odehrát a ke kterým se přiklání pozdější římští a řečtí historici spolu s moderními historiky.
Zároveň se u Polybia spoléháme na jeho neutrální postoj k Římanům i Kartagincům během psaní svých knih, i přesto, že byl nucen část svého života žít v Římě. Vzhledem k tomu, že se narodil přibližně na konci Druhé punské války, lze předpokládat, že informace v jeho knihách jsou věrohodné a psané dle skutečných událostí, ačkoliv si tím nemůžeme být jistí.
LITERÁRNÍ ZDROJE
- Polybios: Dějiny (řecký historik, 2. stol. př. n. l.)
- Livius: Ab Urbe Condita (římský historik, 1. stol. př. n. l.)
- Adrian Goldsworthy: Pád Kartága: Punské války 265–146 př. n. l.
- H. Warmington: Carthage
- Dexter Hoyos: Mastering the West: Rome and Carthage at War
