Válka mezi Římem a Kartágem, známá jako První punská válka (264–241 př. n. l.), začala jako konflikt o kontrolu nad Sicílií. Kartaginci měli v této oblasti silné pozice a jejich mocenský vliv ohrožoval římskou expanzi. Zatímco Řím vládl na pevnině díky disciplinovaným legiím, moře bylo doménou Kartága, jehož flotila byla jednou z nejsilnějších ve Středomoří.
Rok 260 př. n. l. se nesmazatelně zapsal do dějin římsko-kartaginských válek. Po bojích na sicilské pevnině se schylovalo k rozsáhlé námořní bitvě. U sicilských břehů se střetla flotila dvou velmocí – Říma, který se teprve učil operovat na moři, a Kartága, jehož loďstvo vládlo Středozemnímu moři již několik dekád.
„Do útoku chlapci, pobijte je všechny!“
Římský centurion
PRVNÍ ZKOUŠKA – ZKÁZA U LIPARSKÝCH OSTROVŮ
Římané si uvědomili, že bez námořní síly nemohou Kartágo porazit, proto ještě v roce 261 př. n. l. zahájili bezprecedentní projekt a vybudovali flotilu 120 válečných lodí, přičemž se inspirovali ukořistěnou kartaginskou quinqueremou (pozn. typ těžké válečné lodi ze starověku). Nově postavené válečné lodě Římané ihned spustili na moře a začali s výcvikem posádek.
Jeden ze zvolených konzulů v roce 260 př.n.l. byl Gnaeus Cornelius Scipio ze starého patricijského rodu. Scipio se v témže roce nacházel se 17 novými válečnými loděmi v Messanské úžině, kde nezkušené posádky trénovali v námořních cvičeních. Jednoho dne se ke konzulovi dostala zpráva z města Lipari na Liparských ostrovech, že se město chce postavit na stranu Říma a vzdát se konzulovi.
I přesto, že římské posádky nebyly připravené na jakékoliv námořní bitvy, konzul Scipio nemohl odolat pokušení přijmout kapitulaci města s tak významnou strategickou polohou a vydal se i se svými loděmi k Liparským ostrovům, které leží severně od Sicílie.
Po příjezdu k Liparským ostrovům Scipio zakotvil všechny válečné lodě v přístavu, protože se domníval, že jim nehrozí žádné nebezpečí. V tom se šeredně zmýlil, protože hned druhý den ráno překvapila římské posádky menší kartaginská flotila dvaceti lodí.
Flotilu vyslal generál Hannibal Gisco, který bojoval proti Římanům v bitvě u Agrigenta. Dle historických pramenů nelze určit, zda-li toto přepadení bylo od začátku součástí kartaginské léčky nebo se ke Kartagincům informace o římské flotile dostala od špehů, ale římské posádky byly naprosto překvapeny a po menší šarvátce se všechny vzdaly, konzul Scipio padl do zajetí a všechny římské lodě Kartaginci zařadili do své flotily. To byla pro Římany a jejich hrdost těžká rána.
PŘÍPRAVA NA VELKÝ STŘET – ZMĚNA VE VELENÍ ŘÍMSKÉ FLOTILY
Několik dní po dokonalém přepadu římské flotily se Hannibal Gisco také dopustil strategického omylu. Dozvěděl se totiž od zajatců, že zbytek římské flotily míří kolem italského pobřeží směrem k Sicílii. Velitel Gisco, chtěl využít příležitosti a dozvědět se více informací o římské flotile. Počet lodí, typy lodí a formace, ve kterých plují.
Pro jeho smůlu se mu podařilo najít římskou flotilu u špičky Apeninského poloostrova. Tam na něj už seřazené římské lodě čekaly ve významné přesile. Tento průzkum stál Hannibala Gisca část lodí, ale z přepadení se mu nakonec podařilo i se zbytkem flotily uprchnout.
Po porážce u Liparských ostrovů se celé římské flotily ujal druhý zvolený konzul Gaius Duilius. Vojenské lodě se vybavily speciálním zařízením, které se mělo stát klíčem k jejich vítězství – „havranem“ (corvus), otočnou padací lávkou s hrotem, která umožňovala vojákům přejít na nepřátelskou loď a bojovat muž proti muži.
Jakmile byly lodě takto upraveny, vyplul konzul spolu s celou flotilou vstříc pobřežnímu městu Mylae (dnešní Milazzo na severu Sicílie), kde kartaginská flotila drancovala obchodní trasy, pobřežní vesnice a osady. Střet dvou největších námořních flotil ve Středozemním moři se rychle blížil.
BITVA U MYLAE – NEČEKANÝ VÍTĚZ
V roce 260 př. n. l. vyplula nová římská flotila pod vedením konzula Gaiuse Duilia vstříc kartaginské hrozbě. Kartaginskou flotilu vedl zkušený velitel Hannibal Gisco, který se cítil jistý svou převahou. U severo-východního pobřeží Sicílie poblíž města Mylae se střetlo přibližně 130 římských lodí s podobně velkou kartaginskou flotilou.
Hannibal Gisco stále považoval římské lodě a jejich posádky za podřadné a nezkušené. Bral námořní střet spíše jako lov římských lodí, u kterých předpokládal, že budou pro jeho lodě a zkušené posádky snadným cílem.
Římané měli ale díky „havranům“ klíčovou výhodu. Když se kartaginské lodě pokusily o obvyklou taktiku taranování a obratných manévrů, římské quinqueremy je zachytily pomocí padacích můstků s bodcem a vojáci se vrhli do boje na palubách lodí. Zachycení svých lodí pomocí neznámého zařízení Kartaginci vůbec nečekali a z mořských lovců se stala kořist.
„Do útoku chlapci, pobijte je všechny!“ vykřikl velící centurion. Římská těžká pěchota masakrovala lehce vyzbrojené kartaginské posádky zachycených lodí a po první vlně kartaginského útoku nastal chaos.
První kartaginské lodě, kterých bylo přibližně 30, padly do zajetí a posádky byly pobity. Chaos se rychle šířil flotilou Hannibala Gisca, který nebyl připraven čelit nové římské taktice.
Při druhé vlně útoku se snažily kartaginské lodě vyhnout přímému střetu, římské lodě umanévrovat a zaútočit na ně z boku. Padací lávka byla však otočná, a i tyto lodě se podařilo Římanům zachytit a nalodit. Kartágo takto ztratilo dalších 20 lodí. Po ztrátě asi 50 lodí Kartaginci ustoupili, čímž Římané dosáhli svého prvního významného námořního vítězství.
DŮSLEDKY BITVY
Bitva u Mylae byla přelomovým okamžikem První punské války. Přestože se Kartágo nevzdalo a válka pokračovala dalších 20 let, Řím dokázal Kartágu, že s nimi dokáže bojovat nejen na souši, ale i na moři.
Vítězství přineslo Gaiovi Duiliovi slávu a první námořní triumf v římských dějinách. Na jeho počest byl v Římě postaven sloup (columna rostrata), ozdobený příděmi a klouny ukořistěných kartaginských lodí.
Taktika s využitím „havranů“ se stala klíčovou pro bitvu u Mylae, ačkoli byla postupně opuštěna kvůli jejich nestabilitě na otevřeném moři. Po bitvě u Mylae se ukázalo, že vojenská inovace může zvrátit i zdánlivě beznadějnou situaci.
Římský konzul Gnaeus Cornelius Scipio, který u Liparských ostrovů padl do zajetí, byl nakonec za neznámých okolností propuštěn a v Římě si díky svému neúspěchu vysloužil přezdívku Asina (latinsky Oslice).
PRVNÍ NÁMOŘNÍ VÍTĚZSTVÍ ŘÍMANŮ
Bitva u Mylae nebyla jen vojenským vítězstvím, ale symbolem římské houževnatosti a schopnosti adaptace. Vyhraná námořní bitva znamenala zlom v římském vojenském umění a dokázala, že i Římané jsou schopni vybudovat mocnou flotilu. Přestože válka s Kartágem ještě pokračovala, Řím položil základy svého budoucího námořního impéria, které ovládne Středozemní moře.
Zachránila Římany vynalézavost nebo by se obešli i bez „havranů“?
Diskutujte s námi na Facebookové stránce LEGIO HISTORIA!
LITERÁRNÍ ZDROJE
- Polybios: Dějiny
- Goldsworthy, A.: The Punic Wars
- Lazenby, J. F.: First Punic War
- Scullard, H. H.: A History of the Roman World
- Bagnall, N.: The Punic Wars 264–146 BC
