Zatímco Hannibal poráží římská vojska a drancuje úrodný a bohatý italský venkov, probíhá válka na území Ibérie úplně jinak. Římané už od První punské války chápou, že se ve válce nemůžou koncentrovat na jediný bod na mapě. Válku je potřeba zažehnout úplně všude a to ve stejný čas, tak aby síly nepřítele zaměstnali, co nejvíce. Armáda, která pronásleduje Hannibala v Itálii, není jediná, kterou mají Římané k dispozici, a do Ibérie je tak vyslána válečná flotila a silné pozemní vojsko. Této síle, která má nalomit křehkou kartaginskou nadvládu nad Ibérií, velí zkušení a ostřílení bratři Scipioni, Gnaeus a Publius.
NÁMOŘNÍ DOMINANCE
Když Hannibal pustošil italský venkov a drancoval Falernská pole, situace na druhé straně světa byla úplně opačná. Hasdrubal, který velel operacím v Ibérii, zvládl přes zimu ke své flotile třiceti lodí, kterou mu přenechal Hannibal, postavit dalších deset a vyslal je pod vedením Hamilcara na moře. Flotila měla za úkol přemístit se na sever k římským pozicím, zatímco pozemní vojsko z Nového Kartága bude kopírovat její cestu podél pobřeží.
Flotila i armáda se setkaly u pobřeží, kde řeka Ebro ústí do moře. To už o nich věděli Římané a velitel Gnaeus Scipio si uvědomil, co se Kartaginci chystají udělat a rozhodl se, že zaútočí první. Původně chtěl, aby Římané zaútočili na flotilu i armádu současně. Když se ale dozvěděl o velikosti pozemní armády, jejího vybavení a co mají Kartaginci k dispozici, rozhodl se, že zaútočí pouze z moře.
„Můj pane, když vrátíš rukojmí zpět k jejich rodinám, štědrá a velkorysá odměna tě nemine.“
Abilyx
Vyčlenil třicet pět válečných lodí a vybral na ně ty nejzkušenější vojáky z vojska. Tato flotila potom vyrazila z Tarraca směrem k řece Ebro a nakonec zakotvila přibližně 16 kilometrů od místa, kde se zakotvila kartaginská flotila. Gnaeus Scipio potom vyčlenil dvě lodě z Massalie, aby vyrazily na průzkum. Průzkumné lodě potom veliteli podaly hlášení, že Kartaginci kotví u ústí řeky a armáda táboří nedaleko.
Scipio na nic nečekal a rozkázal zaútočit, dokud mají výhodu momentu překvapení. Jenže kartaginští zvědi už dávno římské lodě nahlásili. Kartaginské lodě se vydaly na otevřené moře přímo proti těm římským, aby svedli bitvu.
Krátce po první srážce lodí obou velmocí bylo rozhodnuto. Kartaginci začali ustupovat a otáčeli své lodě k pobřeží. Když zakotvili, všichni muži i námořníci rychle vyskočili ven a rozběhli se na pláž, kde na ně čekala celá kartaginská armáda. Římané v tomto rychlém střetu stihli kompletně potopit dvě lodě a potom se vydali k pobřeží pronásledovat ustupující kartaginské lodě.
Opuštěné lodě, které nebyly uvízlé na mělčině zaháknuli do vleku a přímo před zraky všech shromážděných kartaginských vojáků a námořníků, kteří prohráli bitvu, si lodě odvezli sebou pryč. Takto se jim povedlo odvléct dvacet pět kartaginských lodí a ještě k tomu zesměšnili všechny Kartagince, kteří to sledovali.
Toto vítězství Římanům významně pomohlo s jejich situací v Ibérii. Kartagince to naopak zvedlo ze židle a vyslali proto z Kartága novou flotilu sedmdesáti válečných lodí. Pro obě strany byla námořní dominance v této válce klíčová a Římané i Kartaginci si to plně uvědomovali. Tato flotila prvně zamířila na Sardinii a poté k italskému městu Pisa, kde kartaginští námořníci plánovali, že se spojí s Hannibalem.
Římská odpověď na tuto novou hrozbu byla ale okamžitá. Sto dvacet válečných quinquerém vyrazilo ze samotného Říma a vyhnaly kartaginskou flotilu zpět k Sardinii a potom až zpět do domovského Kartága. Řím tady ukazoval, že na moři od První punské války vládnou jeho flotily a nedovolí Kartagincům jen tak beztrestně projíždět Středozemní moře.
Velitel římské flotily, bývalý konzul Servilius, pronásledoval kartaginskou flotilu až k libyjskému ostrovu Cercina. Tam se otočil a když se mu nepodařilo dostihnout kartaginskou flotilu, tak aspoň obsadil nedaleký ostrov Cossyra, zanechal zde posádku a vydal se na Sicílii do Lilybaea. Svou flotilu nechal v přístavu a připojil se opět k pozemnímu vojsku.
IBÉRIE JE KLÍČOVÁ K POKRAČOVÁNÍ VÁLKY
Pro Římany bylo ovládnutí kartaginských území v Ibérii naprosto klíčové a proto senát na pomoc Gnaeovi Scipionovi posílá na pomoc jeho bratra a bývalého konzula Publia Scipiona i s menší flotilou dalších dvaceti lodí. Římský senát chce na Kartagince v Ibérii vyvolávat neustálý tlak a zaměstnávat jejich armádu i logistické schopnosti, aby nebyli schopni přijet na pomoc Hannibalovi do Itálie nebo mu posílat zásoby a vybavení. Hannibal by se tak zbavil jediné své nevýhody, a tomu Římané chtěli zabránit.
Vyslání Publia Scipiona a dalších lodí byl jasný signál, že situaci v Ibérii berou Římané smrtelně vážně a chtějí tu dosáhnout dlouhodobých cílů. Když se Gnaeus i Publius spojili, začali přemýšlet jako jeden muž a rozehráli spolu takticky velmi odvážnou až drzou hru.
Nikdy předtím se totiž římská pozemní vojska neodvážila překročit řeku Ebro, pomyslnou hranici mezi sférami vlivu Říma a Kartága. Bratři Scipioni však se svou armádou řeku překročili a vydali se na jih ke kartaginským pozicím.
Římané si rychle podmanili iberské kmeny ležící za řekou Ebro a bez zdržování pokračovali směrem k Saguntu. Asi deset kilometrů do města postavili tábor u svatyně bohyně Afrodity, který chránila celá římská flotila z moře. V případě nouze nebo napadení, mohli být římští vojáci evakuováni na lodě nebo jim flotila mohla zajišťovat dlouhodobé zásobování.
A zatímco tu Římané tábořili, tak se udála poněkud zvláštní událost…
IBERŠTÍ RUKOJMÍ
Než Hannibal vyrazil na svou kampaň do Itálie, tak si ode všech prominentních a významných občanů z iberských měst, u kterých si nebyl jistý jejich loajalitou, vzal rukojmí, a to především děti. Všechny tyto rukojmí nechal odvést do Sagunta, protože to bylo nejlépe opevněné město v Ibérii a Hannibal se domníval, že bude pro Římany nedobytné.
Teď ale když byli Římané před branami města, se strach a obavy z Kartaginců začaly vytrácet. Evidentně je tu silnější velmoc, která se vlády Kartaginců nebojí. A přesně tak to viděl i jistý Ibeřan Abilyx. Velmi bohatý a zamožný muž, jehož jmění nemělo v Ibérii obdoby.
Celou dobu byl věrný Kartágu a Hannibalovi. Když se ale objevili u města Římané s flotilou a pozemním vojskem, začal i on o kartaginské dominanci pochybovat. Dokonce byl přesvědčený, že by se pro Římany mohl stát velmi důležitým v jejich válce pro Kartagincům a rozhodl se, že změní strany a punskou velmoc zradí.
Abilyxe napadlo, že k tomu využije iberské rukojmí, které Hannibal ukryl v Saguntu. Začal se stýkat s generálem Bostorem, kterého Hasdrubal pověřil, aby se vypořádal s Římany, kteří překročili řeku Ebro. Vychytralý Abilyx si všiml, že generál Bostor je hodně opatrný, ale zároveň naivní a dost sobecký. Proto na něj zahrál hru s rukojmími, aby se generál zavděčil významným Iberům dřív než to udělají Římané.
Zrádce Abilyx přesvědčil kartaginského generála, aby propustil rukojmí, které zajal Hannibal a poslal je zpět ke svým rodinám, aby si zajistil náklonnost a věrnost bohatých a významných iberských obyvatel. V přítomnosti římského vojska se totiž respekt iberských obyvatel vůči Kartagincům začal vytrácet. Abilyx s také nezapomněl zmínit, že pokud to neudělá Bostor, je jisté, že politicky prohnaní Římané to udělají určitě, a získají si Ibery na svou stranu.
Generál Bostor ale váhal a tak musel Abilyx ještě přitlačit. Uvedl, že pokud by mu bylo dovoleno organizovat toto navrácení rukojmí, postaral by se o to, aby se vděčnost Iberů značně znásobila. Vrátil by děti zpět domů a vysloužil by si vděčnost nejen rodičů, ale i široké veřejnosti, protože by jim tak názorně ukázal štědrý a velkorysý způsob, jakým se Kartaginci chovají ke svým spojencům.
Na závěr potom generálovi řekl, že ho osobně čeká ta největší odměna, protože obdrží velké množství darů od těch jimž byly děti bezpečně vráceny. Nečekaný návrat jejich nejbližších a nejdražších přiměje všechny v rodině, aby se předháněli ve štědrosti vůči tomu, kdo jim jejich děti vrátí.
NÁVRAT RUKOJMÍCH
Po dlouhém přesvědčování se nakonec generál Bostor s vidinou obrovského bohatství, které by mohl za rukojmí získat, rozhodl, že neuposlechne Hannibala a navrátí jeho rukojmí zpět k jejich rodinám. A aby získal, co největší odměnu, domluvil se s Abilyxem, že celý proces návratu dětí k rodinám zařídí on.
V noci téhož dne se vyplížil z města a přes své kontakty si domluvil schůzku s římským generálem Publiem, aby mu nabídl, že jim předá iberské rukojmí, které mohou využít v boji proti Kartagincům. U římského tábora jej vyzvedli iberští válečníci, kteří sloužili v římské armádě a zavedli jej ke generálovi.
Abilyx generálovi přednesl, jak by mohl rukojmí využít ve svůj prospěch. Publius Scipio si celou nabídku s radostí vyposlechl a domluvil se s Abilyxem na štědré odměně a zajímavém postavení, když Římané převezmou vládu nad Saguntem a okolím. Římané této příležitosti chtěli využít hned a domluvili se s Abilyxem, aby se vrátil do města a zajistil rukojmí, co nejdříve to bude možné.
O pár dní později svěřil generál Bostor všechny rukojmí Abilyxovi, aby s nimi vyrazil za jejich rodinami. Ten je ale tajně v noci pod rouškou tmy odvedl postranní branou pryč z města a mířil s nimi k římskému táboru. Celý přesun musel probíhat tajně, protože ještě nechtěl naplno odhalit svou zradu a Římanům se navíc takto vlivný člověk, kterému Kartaginci věří, dost hodí, zvlášť když Saguntum ještě není v jejich rukou.
Tajná operace proběhla v pořádku a už nad ránem byli rukojmí v římském táboře. Publius Scipio Abilyxe štědře odměnil a svěřil jemu a jeho přátelům odpovědnost za repatriaci rukojmí. Abilyx potom obcházel jednotlivé města a když vracel děti jejich rodičům nebo opatrovníkům zdůrazňoval slušnost a velkorysost Římanů v porovnání s tvrdým a nedůvěřivým přístupem Kartaginců. V tomto momentu se mnoho iberských kmenů a měst přidalo na stranu Římanů.
Generál Bostor svou naivitou zničil několik let Hannibalovy práce s podmaněním iberských obyvatel. A když se nakonec ukázalo, co způsobil tím, že věřil Abilyxovi, málem přišel o život. Obě strany se nakonec už ten rok v Ibérii nestřetly. Římané se přesunuli do zimního tábora a Kartaginci se zazimovali ve větších městech. Tyto události se odehrály v roce 217 př.n.l. zatímco Hannibal drancoval italský venkov a byl pronásledovaný armádou diktátora Fabia.
Římská strategie byla poměrně jasná. Hannibala se jim v poli sice porazit nedařilo, ale rozhodli se, že jej izolují od zbytku světa tím, že porazí Kartagince všude jinde. Hannibalova armáda bez jakékoliv podpory z Kartága potom buď vykrvácí v Itálii nebo bude muset uniknout přes moře pryč.
LITERÁRNÍ ZDROJE
- Polybios: Dějiny
- Titus Livius: Ab urbe condita
- Goldsworthy, Adrian: Pád Kartága
- Hoyos, Dexter: Mastering the West: Rome and Carthage at War
- Ernle Bradford: Hannibal
