Píše se rok 229 př.n.l. a královna Teuta po vraždě římského vyslance posílá flotilu lodí na jih k řeckým břehům. V Římě okamžitě probíhají přípravy na trestnou výpravu za zabitého vyslance. Konzulové připravují námořní flotilu i pozemní vojsko. Římský senát je toho názoru, že královna Teuta potřebuje dostat lekci, protože zřejmě zapomněla, jak dopadlo Kartágo v První punské válce.
Bouře, kterou způsobili divocí Ilyrové pod vedením královny Teuty začíná ohrožovat římské zájmy a římská republika si teď nemůže dovolit projevit slabost. Reakce musí být rychlá a tvrdá.
„Musíme ukázat královně Teutě, že římská ruka dosáhne hodně daleko.“
Římský senátor
NAPADENÍ ŘECKÝCH MĚST – KDO NÁS OCHRÁNÍ?
Ilyrové si zatím s naštvanými Římany příliš starostí nedělají a dál pokračují ve svých útocích na řecká města. Královna v rámci její strategie vyslala svou flotilu menších obratných lodí na jih. Flotila se zde rozdělila a část zaútočila na Corcyru (ostrov Korfu) a menší část na město Epidamnus (dnešní albánské město Drač).
Útok na Epidamnus byl maskovaný jako léčka. Ilyrové se totiž vydávali za obyčejné neozbrojené námořníky. Oblečení byli pouze v obyčejných tunikách a strážím v přístavu nahlásili, že chtějí pouze doplnit zásoby vody na další cestu. Pro hlídkující stráže to nebylo nic neobvyklého. Jenže Ilyrové měli v nádobách na vodu schované dýky a krátké meče. Když se dostali k městské bráně, vytasili své ukryté zbraně a přepadli stráže u brány.
Překvapení strážci byli okamžitě zabiti a z lodí se začali k bráně přibližovat další Ilyrové. Úderná jednotka snadno získala kontrolu nad přístavní branou do města, ale když se snažili získat kontrolu nad hradbami, setkali se s tuhým odporem. Vojenská posádka z Epidamna už byla zalarmovaná svědky přepadení a vojáci věděli, že už teď bojují o záchranu svého města.
I přes velké ztráty se místní posádce podařilo nájezdníky zatlačit zpět k přístavu a Ilyrové nakonec uprchli na svoje lodě a odpluli pryč. Jen díky své odvaze a houževnatosti se místním podařilo odrazit ilyrský útok, ale věděli, že to nebyl jediný pokus, kteří Ilyrové podniknou. Byl to jen test, jak budou reagovat.
Po útoku na Epidamnus se ilyrští nájezdníci spojili se svými druhy a odpluli na ostrov Korfu, na kterém oblehli hlavní město Corcyru. Obyvatelé města byli nečekaným útokem zaskočeni a v zoufalství vyslali tajně diplomaty k Aitólskému a Achájskému spolku, přičemž se k nim přidali i vyslanci z Epidamna a Apollonie, které Ilyrové také přímo ohrožovali.
Zástupci obou spolků otevřeně přijali všechny vyslance a vyslechli si jejich žádosti o pomoc. Jelikož s Ilyrci oba spolky měly nevyřízené účty, velmi ochotně svým krajanům v nouzi poskytli pomocnou ruku. O několik dní později už spěchalo deset válečných plavidel na pomoc obležené Corcyre.
PODIVNÁ NÁMOŘNÍ TAKTIKA
Ilyrové se s flotilou Achájského spolku střetli v bitvě o Paxos. A bitva to byla vskutku podivná. Ještě, než došlo ke střetu, ilyrské lehké a obratné lodě lemboi doplnily větší lodě z Akarkánie, nového ilyrského spojence. Když se spojenecká flotila Ilyrie a Akarnánie střetla s flotilou Achájského spolku, byl boj zprvu vyrovnaný a bitva neměla jasného vítěze. Potom se ale objevili ilyrské lodě svázané dohromady provazy.
Lodě byly svázané po čtyřech a byly snadným cílem pro taranování a ač se to zdá podivné, přesně toho chtěli Ilyrové tímto počinem docílit. Jakmile se velká achájská loď zakousla svým klounem do svázaných lodí, ukázalo se že i sebesilnější náraz by nedokázal potopit čtyři lodě najednou. Toho Ilyrci využili a když se achájská loď zasekla v jedné z menších lodí, okamžitě ji se svými nájezdníky nalodili a všechny námořníky pobili. Tímto způsobem Ilyrové ukořistili čtyři quadrirémy a potopili jednu quinqerému. Zbytek přeživších lodí achájského spolku z bitvy uprchl.
Pomoc ohroženým řeckým městům tak skončila dřív, než začala. Obyvatelé Korfu ztratili naději a po krátkém obléhání se vzdali. Vedení města poté muselo přijmout ilyrskou posádku pod vedením Demetria z Faru. Zbytek ilyrských sil odplul k Epidamnu, aby zde dokončil rozdělanou práci.
KONČÍ VOLNÁ ZÁBAVA – ŘÍMANÉ NA CESTĚ
Zatímco Ilyrové útočili řeckém pobřeží, na druhé straně Jaderského moře se chystala římská spravedlnost. Konzul Gnaeus Fulvius Centumalus shromáždil 200 těžkých válečných plavidel a druhý konzul Aulus Postumius Albinus připravil pozemní vojsko. Plánem Římanů bylo odplout s flotilou ke Korfu a zjistit jaká je situace.
Pokud by bylo město stále v obležení, vysvobodili by ho, ale s tím Římané moc nepočítali, protože se k nim dostaly zprávy od Demetria. Cílem námořní výpravy bylo zjistit, jestli jsou jeho informace věrohodné a jestli ve městě zůstala pouze malá část ilyrských nájezdníků. Demetrius se totiž po dobytí města stihl s královnou Teutou pohádat a měl strach, že ho královna bude chtít co nejdříve odstranit. Po tají se tedy spojil s Římany, že jim předá město bez boje a otevře brány.
Když Římané dorazili k městu, potěšilo je, že Demetrius nelhal a informace byly pravdivé. Dle domluvy jim potom otevřel městské brány vydal jim celou ilyrskou posádku. Římané potom nabídli městu svou ochranu a obyvatelé města ji s radostí přijali. Ač se to zpočátku zdálo jako nenápadné pomocné gesto, právě zde se začíná šířit římský vliv na východ.
Demetrius si u Římanů zajistil velkou důvěru a nadále s nimi spolupracoval v tažení proti Ilyrům. Ostrov Korfu byl osvobozen a další zastávkou římské flotily byla Apollonie a Epidamnus. Konzul Albinus mezitím stihl přepravit 20 000 vojáků a 2 000 jezdců pozemního vojska z Brundisia k Apollonii. Římané v žádném případě ilyrskou hrozbu a královnu Teutu nepodceňují a opět nasazují masivní vojsko podporované silnou válečnou flotilou. V tomto okamžiku už je jasné, že to pro ilyrské nájezdníky nedopadne dobře.
PODOBNÁ KULTURA SE PŘITAHUJE
Zprávy u římském vojsku se šířily rychle a donesly se až k Epidamnu. Ilyrské vojsko, které město už nějakou dobu obléhalo, se okamžitě sbalilo a uprchlo zpět do své domoviny. Ještě, než se římské vojsko stihlo k Epidamnu dostat, narazilo na spoustu vyslanců z různých řeckých měst, které žádala římskou ochranu.
Nakonec se i obyvatelé Epidamna toužili dostat do římského protektorátu a konzulové to přijali. Římská přítomnost v Řecku byla až nadmíru přitažlivá, ale tomu se nejde divit. Římané měli s Řeky, Makedonci i Epiroty velmi podobnou kulturu a přirozeně je to tedy k Římanům táhlo více než k divokým Ilyrům. A co víc, Římané byli v tento moment velmi silní a k řeckým městům i obyvatelům se chovali dobře, žádosti o ochranu byly přirozené.
To ale nebylo zdaleka vše. Každým týdnem přicházely další žádosti o pomoc. Římané slíbili ochranu kmenu Atintanů, osvobodili od obléhání město Issa a napadli hned několik ilyrských měst. Při napadení města Noutria dokonce Římané zaznamenali poměrné značné ztráty, z toho dokonce i několik tribunů a kvestorů.
Na druhou stranu se přes tyto ztráty podařilo ukořistit flotilu ilyrských lodí, které odvážely válečnost kořist královně. Veškerou zprávu nad osvobozenými a dobytými městy Římané svěřovali Demetriovi. Římané v tuto chvíli neměli žádný zájem dobývat a ovládat jakékoliv řecké území. Přijeli sem vyřešit problém s ilyrskými nájezdníky a piráty. Většina řeckých měst, které svěřila svou důvěru v Řím si tak zachovala svou autonomitu.
Královna Teuta se Římanů zalekla a všechny svoje síly přesunula do masivní pevnosti u řeky Rhizon. To Římanům v tuto chvíli stačilo a stáhli svoje vojsko i flotilu do Epidamna, protože se konzulům zdálo, že královně svými akcemi doručili dostatečné upozornění.
SITUACI JSME VYŘEŠILI, OMLOUVÁME SE ZA VPÁD A ODPLOUVÁME PRYČ
Konzul Fulvius po zavedení pořádku odplul s větší částí flotily i pozemním vojskem zpět do Říma. Druhý konzul Postumius zůstal se 40 loděmi v Epidamnu a přes zimu zrekrutoval novou legii z místních obyvatel, aby stále mohli poskytovat slíbenou ochranu. Místní vojáci měli totiž mnohem větší motivaci k boji než samotní Římané a konzul toho chtěl náležitě využít.
Když se o tom dozvěděla královna Teuta, rozhodla se vzdát a poslala vyslance za konzulem Postumiem. Římané se s ilyrskými zástupci dohodli na podmínkách kapitulace. Královna Teuta byla povinná platit Římanům dohodnutou částku peněz za ztráty a nepříjemnosti, které Římanům způsobila. A navíc podepsala klauzuli, která Ilyrům téměř zakazovala využívat svoje námořnictvo. Ilyrové nemohli na moře vypustit více než dvě svoje lodě zaráz a k tomu nikdo na palubě nesmí být ozbrojený. Takový byl trest za pirátství.
Jakmile se Římané vypořádali s královnou Teutou, rozhodli se poslat své vyslance k Aitólskému a Achájskému spolku a dalším řeckým městům. Vyslanci se omluvili za to, že Římané bez ohlášení vstoupili na jejich půdu a přečetli jim smlouvu, kterou s královnou uzavřeli. Jelikož smlouva všem dotčeným zajišťovala ochranu a vnímali Římany jako zachránce, nikdo proti Římanům při jednáních neřekl ani slovo. Potom co se Římané omluvili, shromáždili zbytek svých sil a odpluli na ostrov Korfu.
A tak skončila první římská vojenská expedice na východ.
Jak byste reagovali na římský vpád na východ vy, pokud byste byli Řekové?
Diskutujte s námi na Facebookové stránce LEGIO HISTORIA!
LITERÁRNÍ ZDROJE
- Polybios: Dějiny
- Goldsworthy, J.: In the Name of Rome
- Wilkes, J.: The Illyrians
