Když se zprávy o zkáze u Trasimenského jezera dostaly do Říma, už se nešlo tvářit, že jde o pouhý neúspěch. Mrtvý konzul a zdevastovaná konzulská armáda během jediného dne už byla naprostá katastrofa. Vojáci zemřeli nedůstojnou smrtí a to bylo pro Římany silné sousto. Přesto se ale senát rozhodl k celé situaci postavit čelem. Celé se to ale nejprve musí vysvětlit veřejnosti a obyvatelům Říma…
ZTRACENÍ JEZDCI
Senát nechal svolat většinu generálů do Říma. Do ulic města vyslal prétora, aby oznámil obyvatelům, co se událo u Trasimenského jezera.
Prétor vyšel na rostru a to jak začal oznámení byl pro většinu obyvatel šok:
„Prohráli jsme velkou bitvu…“.
Obyvatelé Říma nebyli zvyklí, že by vojska římské republiky prohrávala bitvy. Po několik desítek dlouhých let neslyšeli, že by jejich legionáři utrpěli, tak drsnou porážku. Zvlášť s protivníkem, kterého už jednou srazili na kolena. Když tedy obyvatelé slyšeli první prétorova slova, v davu propukl zpočátku neklid a potom panika. Na půdě senátu porážka vzbudila také lehkou nervozitu, ale senátoři se jí rychle zbavili, když začali debatovat, co je potřeba udělat a jak budou postupovat dále.
„Prohráli jsme velkou bitvu…“
Římský prétor
Mezitím co prétor oznamoval obyvatelům Říma, jaká zkáza se udála u Trasimenského jezera, tak se na severu odehrávala další. Konzul Servilius, který hlídkoval u Arimina se dozvěděl, že Hannibal pronikl do Etrurie a vylákal konzula Flaminia k pronásledování.
Servilius chtěl okamžitě s Flaminiem spojit síly, a tak se svou armádou vyrazil směrem k Trasimenskému jezeru. Brzy si ale uvědomil, že pochodové tempo těžké pěchoty je moc pomalé a vyslal téměř celou svou jízdu dopředu, aby pomohli Flaminiovi srovnat síly s Hannibalovou jízdou.
Bylo však příliš pozdě, protože když římští jezdci ze Serviliova vojska dorazili k Trasimenskému jezeru, zkáza už byla dokonána. Všude byli jen Kartaginci a nebo mrtvoly římských vojáků. Když hlídky informovaly Hannibala o přítomnosti římské jízdy, okamžitě vyslal svou vlastní jízdu a těžkou pěchotu pod vedením Maharbala, aby se s nimi střetli.
Římské jízdě velel proprétor Gaius Centenius a hned v prvním střetu s Maharbalem ztratil půlku svých mužů. Druhý den zbytek jezdců Kartaginci obklíčili na nedalekém kopci a dokončilo smrtící dílo. Naprostá většina mužů z římské jízdy padla. Přeživších, kteří se dostali do zajetí, bylo jen pár.
Zprávy o této nové katastrofě se dostaly do Říma dva dny potom, co prétor oznámil velkou porážku u Trasimenského jezera. Situace už byla kritická a v Římě propukla panika. K Trasimenskému jezeru je to pouze několik dní pochodu, a Kartagincům se teď nemá kdo postavit. Senát se v tuto kritickou chvíli rozhodl pro zvolení jediného muže, který bude velet všem armádám s neomezenými pravomocemi. Římský senát se poprvé v průběhu Druhé punské války chystá zvolit diktátora.
BEZCITNÁ NENÁVIST
Zatímco v Římě oznamují zprávy o posledních katastrofách, tak Hannibal bez jakékoliv přestávky pokračuje na svojí cestě zničit Římskou republiku. Po bitvě u Trasimenského jezera se se svou armádou přesouvá na východ k pobřeží. Přes Umbrii a Picenum se během deseti dnů dostane ke břehům Jaderského moře.
Tady ničí a pálí každou usedlost, na kterou narazí. Cestou získal tolik válečné kořisti, že ji všechnu nebyl schopen odvést. Vojáci a povozy toho nesly více než by chtěl, ale potřeboval se vojákům za jejich dobrou službu odměnit a motivovat je k další práci.
Také Hannibalova hluboce zakořeněná nenávist vůči Římanům se začíná naplno projevovat, protože na italském venkově rozpoutal totální jatka. Každý muž, který byl Říman a dostal se Kartagincům do ruk, byl bez milosti zabit nebo popraven. Kartaginci dobyli několik usedlostí a menších měst a v každém se popravy a zabíjení opakovalo.
Po nějakém čase se Kartaginci usadili, aby si odpočinuli a postarali se o raněné a také hlavně o své koně a tažné zvířata, která dost trpěla už od přezimování v Předalpské Gálii v předchozím roce. Přechod přes močály a bitva u Trasimenského jezera jejich stavu totiž také vůbec nepomohla. Nyní byl ale Hannibal schopný se vší válečnou kořistí mrtvá zvířata nahradit a těm stávajícím věnovat dostatek péče, aby je udržel v dobré kondici.
Hannibal také nechal přezbrojit svou Libyjskou pěchotu do římského stylu. Vojáci dostali nové zbroje, štíty a také spoustu zbraní. Tím, že se utábořili u pobřeží měl Hannibal konečně možnost po několika letech využít přístup k moři a vyslal několik mužů, aby doručili zprávy o kartaginských vítězstvích do jejich domovského Kartága.
Fantastické zprávy v Kartágu všechny potěšily a Hannibalovi se tak dostala obrovská podpora nejen od samotných obyvatel, ale i od aristokracie. Kartaginci zvýšili své úsilí a snahy dodat do Itálie a Ibérie vše potřebné pro pokračování války s Římem.
Když si Kartaginci odpočinuli a vyléčili ze svých zranění, nechal Hannibal sbalit tábor pokračoval dál podél pobřeží Jaderského moře. Na území místních italských kmenů napadal římské kolonie a pokračoval ve své politice, zabít každého Římana, na kterého narazí. Nejhorší na tom pro Římany bylo to, že zatím nebyl nikdo, kdo by se Hannibalovi mohl postavit a učinit jeho brutálnímu řádění přítrž.
DIKTÁTOR FABIUS
Římané si v mezičase zvolili Quinta Fabia jako svého nového diktárora. Fabius byl velmi inteligentní a talentovaný římský aristokrat. Lidé k němu a k jeho rodu vzhlíželi. Dokonce v časech, kdy Polybios psal své dílo o Druhé punské válce, se potomci a členové jeho rodu označovali jako Maximus, tedy jako veliký, díky úspěchům a vítězstvím, kterých Fabius za svého života dosáhl.
Zvolený diktátor má k dispozici dvacet čtyři liktorů, má neomezenou moc a všichni ostatní vysocí státní úředníci v době diktátorství odstupují z funkcí s výjimkou tribuna lidu. Nejdůležitější pravomocí diktárora je jeho neomezená moc. Narozdíl od konzulů, kteří potřebují k prosazení svých opatření vůli senátu, diktátor stojí nad senátem a požehnání senátu nepotřebuje. V případě absence diktátora nebo jeho zaneprázdněností například v bitvě, je jeho zástupcem tzv. velitel jízdy nebo pokud použijeme přímý překlad z latiny – mistr jízdy. Tím se stal v době Fabiova diktátorství Marcus Municius Rufus.
Jakmile byl Fabius oficiálně prohlášen diktátorem Říma, nechal obětovat bohům a hned poté vyrazil v čele své nové armády směrem k Hannibalovi. Fabius měl k dispozici ohromné vojsko. Čtyři legie se shromáždili už před jeho jmenováním. Další legie získal od konzula Servilia a spojil se s nimi u města Narnie. Servilia poslal s eskortou do Říma, kde ho pověřili, aby se soustředil na kartaginské námořní aktivity poblíž Itálie. Diktátor Fabius se potom s celým vojskem utábořil u Aecae, asi deset kilometrů od Hannibalovy armády.
PROČ NEZAÚTOČÍME?
Když se Hannibal dozvěděl novinky z prostředí římské politiky a že nový diktátor dorazil s novou armádou až k němu, rozhodl se, že s ním svede okamžitě bitvu a rozdrtí poslední možný římský odpor. S celou armádou vytáhl z tábora přímo Římanům před nos a nechal armádu rozmístit do bitevní formace.
Kartaginská armáda připravena k boji s Římany dlouho čekala, ale nedostala se jí žádná odpověď. Římané Kartagince úplně ignorovali a Hannibal ihned začal tušit, že stojí proti mnohem lepšímu protivníkovi než doposud. Armádu po dlouhém čekání stáhl a vrátil se zpět do svého tábora.
Fabius nechtěl útok na Hannibala uspěchat a nechtěl mrhat životy dalších římských vojáků. Kartaginci zde už nějakou dobu táboří a Hannibal díky zvědům už určitě velmi dobře zná místní okolí, všelijaké stezky a místa vhodné pro léčky. Takto dychtivě se vrhnout vpřed byla dle Fabia chyba.
Ze začátku si Fabius díky svému zdrženlivému postoji vysloužil posměšky a odsuzování od ostatních Římanů, že se bojí bitvy a že je zbabělec. Postupem času ale začal více a více Římanů přesvědčovat, že jeho zdrženlivý postup je ten správný, i přestože by i on chtěl kartaginskou hrozbu rozdrtit co nejdříve.
Fabius si moc dobře uvědomoval, že Hannibalovo vojsko je plné veteránů, kteří bojují již od velmi mladého věku a prošli neskutečně velkým množstvím bitev. Většina z jeho veteránů začínala už v Ibérii, kde dobývali jedno město za druhým a podrobili si spoustu iberských kmenů.
Tito iberští válečníci se k nim nakonec přidali a absolvovali s ním a zbytkem vojska velmi náročnou a vyčerpávající cestu z Ibérie až do srdce římské republiky. Hannibalovi vojáci byli zkušení, velmi nebezpeční, odolní, výborně motivovaní a hlavně spolehliví.
Hannibal byl jako jejich velitel už od dětství vyučován a mentorován jedním z nejlepších vojevůdců starověku, jeho otcem Hamilkarem Barkou. Jako mladý velitel si vydobyl respekt svých mužů i nepřátel v Ibérii a následně potom další při tažení do Itálie. Drtivě porazil dvě římské vojska a v poslední době získal drancováním tolik válečné kořisti, že už ji ani nebyli Kartaginci schopni pobrat. A jediné, co Kartagincům teď zbývalo, bylo vítězství, protože jakákoliv porážka znamenala tak hluboko na římském území jistou smrt.
Římané na tom byli přesně naopak. Nová armáda je po dvou katastrofálních porážkách složená z čerstvých rekrutů a nováčků. Většina vojáků má mizerné bojové zkušenosti a někteří boj ještě nezažili. Fabius se proto rychlému a přímému střetu vyhýbal, protože byl přesvědčený, že další drtivá porážka by znamenala pád Říma, a měl zřejmě pravdu. Hannibalovi by případě další porážky už nic nebránilo zaútočit přímo na Řím.
Fabius se proto raději soustředil na silné stránky, které mohl ve své pozici využít. Dvěma nejsilnějšími stránkami, kterými Římané v této situaci disponovali, byly nevyčerpatelné zásobování a obrovské lidské zdroje. Pokud s Hannibalem budou bojovat takovým stylem, že obě strany budou při menších šarvátkách přicházet o muže, Římané je budou schopni rychle a efektivně doplňovat novými, zatímco Hannibal nebude mít z čeho doplňovat. Jeho vojsko se bude postupně zmenšovat do doby než bude kompletně zničeno.
A pokud se Římanům bude dařit ničit kartaginské zásobovací linie, což by neměl být na římském území problém, Hannibalovo vojsko brzy všechny zásoby vyčerpá a vojsko bude slábnout. Kartaginští vojáci nebudou mít dostatek jídla ani surovin k přežití a nezbyde jim nic jiného, než hrát podle římských pravidel a bojovat tam, kde určí Římané. Římané na druhou stranu budou mít k dispozici nevyčerpatelné zásoby a zdroje jídla na jakémkoliv místě na svém území a budou si moct určit, kde nakonec svedou rozhodující bitvu.
LITERÁRNÍ ZDROJE
- Polybios: Dějiny
- Titus Livius: Ab urbe condita
- Goldsworthy, Adrian: Pád Kartága
- Hoyos, Dexter: Mastering the West: Rome and Carthage at War
- Ernle Bradford: Hannibal
