Po změně politického režimu a dlouhodobém působení kartaginských agentů se Syrakusy ocitly pod těžkým útokem Římanů. Jsme uprostřed Druhé punské války a Řím bojuje s Kartágem o svou pozici na Sicílii. Římané si po katastrofálních prohrách v Itálii nemohou dovolit ztratit tak důležitý a strategicky položený ostrov ve Středozemním moři. Kdyby se tak stalo, Kartaginci by získali ve válce nesmírnou výhodu a zajistili by si volný námořní koridor mezi Afrikou a Itálií.
Tomu se snaží zabránit římský konzul Marcellus, který Syrakusy oblehl s pozemním vojskem a zablokoval přístup na moře se svojí námořní flotilou. Obrana města je silná a houževnatá a má k dispozici geniálního matematika a fyzika Archiméda, který díky svým znalostem pomáhá odrážet římské pokusy o prolomení hradeb. Konzulovi Marcellovi je jasné, že hradby nebude schopný zdolat konvenčními útoky, a proto budou muset Římané vymyslet jiný způsob, jak se dostat do města..
ŘÍMSKÁ PARANOIA A DLOUHÉ OBLÉHÁNÍ
Když úvodní římský námořní útok selhal, pokusili se Římané o zteč hradeb i s pozemním vojskem. A výsledek byl stejně špatný, jako ten námořní. Archimédes proti pozemnímu vojsku použil stejné vynálezy a pasti jako proti námořní flotile. Za hradbami a na hradbách byly umístěné katapulty různých druhů, které byly schopné pálit na velkou, střední a malou vzdálenost.
„Neruš mé kruhy!“
Archimédes ze Syrakus
Jakmile se formace římských vojáků dostaly na dostřel, byly neustále pod palbou, až než se dostali na bezprostřední vzdálenost od hradeb. Ale ani pod hradbami se jim nepodařilo ukrýt před smrtonosnými střelami. Archimédes totiž nechal do zdí hradeb vyvrtat stejné otvory jako u hradeb na pobřeží. Za těmito otvory se pak nacházely různě velké škorpióny, šípomety a lukostřelci. Než se Římané zmohli k jakémukoliv útoku na hradby pomocí dobývacích věží a obléhacích žebříků, zaznamenaly tak těžké ztráty, že útok musel být přerušen a vojáci ustoupili do bezpečné vzdálenosti od hradeb.
Římský úvodní útok selhal na obou frontách. Na moři i na souši. A konzul Marcellus musel přejít do režimu dlouhodobého obléhání. Archimédovy smrtící vynálezy nedovolily Římanům provést úspěšný útok a také jim zabraňovaly přiblížit se k městským hradbám. Římské vojsko kompletně obklíčilo městské hradby a zahájilo dlouhé obléhání. To stejné se událo i na moři. Římská flotila kompletně zablokovala městský přístav od otevřeného moře. Cesta do města i z města byla na každém místě uzavřená.
Římští vojáci i důstojníci si mohli konečně oddechnout, protože posledních několik týdnů žili v neustálé paranoie, kterou jim způsoboval Archimédes. Jakmile se kousek nad hradbami objevil i sebemenší kus lana nebo dřevěné konstrukce, tak Římané ihned předpokládali, že geniální Archimédes proti nim sestrojil další smrtící stroj, který dokáže usmrtit desítky římských vojáků během několika chvil.
A nutno dodat, že se ani trochu nemýlili, protože ačkoliv se Archimédes značně proslavil díky své výrazné pomoci při obraně města, tak mu nestoupla sláva do hlavy, a jako správný vědec a inženýr se dál věnoval své práci. Údajně vymýšlel stroje nejen pro obranu města, ale i pro případný protiútok proti Římanům. Syrakuští obránci si byli evidentně svou pozicí a silou dost jistí.
ŘÍMSKÉ VÝPADY NA SICÍLII
Nesmíme zapomínat, že ačkoliv Římané oblehli Syrakusy a bojovali o nadvládu nad městem, tak mimo malou část ostrova Sicílie v oblasti Středozemního moře stále zuřila mohutná Druhá punská válka. Římané se nemohli soustředit pouze na Syrakusy, ale museli se vypořádat s nepřáteli ve zbytku ostrova a zaútočit na blížící se Kartagince, kteří připluli Syrakusám na pomoc.
Konzul Marcellus nebyl schopný se svou armádou a flotilou prorazit hradby Syrakus, a tak se rozhodl neztrácet drahocenný čas při obléhání a zaútočil na jiná místa na Sicílii. Jako první zaútočil na Megaru, jedno z nejstarších řeckých měst na Sicílii, které velmi rychle dobyl.
Následoval tábor kartaginského agenta a velitele Hippokrata. V tomto táboře se nacházelo přibližně osm tisíc vojáků ze Sicílie a Kartága. Tábor byl teprve rozestavěný a právě se budovala vnější hradba, když na něj Římané zaútočili. Tehdy se římským vojákům podařilo pobít téměř všechny Hippokratovy muže a zamezit tak ohrožení obléhání Syrakus.
Výpady vojska konzula Marcella potom pokračovaly napříč celou Sicílií. Postupně se mu podařilo získat zpět všechna města, které Kartaginci při svém příjezdu na Sicílii rychle dobyli a získali do své moci. Bohužel se nám z historických pramenů nedochovaly přesná čísla o počtu kartaginských vojáků na Sicílii během obléhání Syrakus, ale jedno víme zcela jistě. Římské obléhání se jim přerušit nepodařilo.
A ačkoliv bylo pro Kartagince udržení Syrakus extrémně důležité, stejně se jim Římany v bojích na Sicílii nepodařilo porazit. Obrana města se tedy musela spoléhat pouze na své vlastní vojáky a Archimédovy vynálezy, protože zbytek ostrova nadále zůstává pod kontrolou armády konzula Marcella.
PROLOMENÍ OBRANY MĚSTA BĚHEM SVÁTKU BOHYNĚ ARTEMIS
Po dvou dlouhých letech nepřetržitého obléhání města došlo k události, která Římanům nakonec poskytla příležitost prolomit obranu. A Římané si ji tentokrát nenechali uniknout. Během obléhání se Sparťan jménem Damippus se pokusil svou lodí prolomit námořní blokádu Syrakus. Bohužel není zcela jasné, kdo onen Sparťan byl, a proč byl pro Syrakusy tak významný, ale když se v Syrakusách dozvěděli o jeho zatčení, tak nabídli Římanům, že za něj zaplatí výkupné, aby jej získali zpět.
Damippus musel být pro Syrakusy důležitý a Římané toho chtěli ihned využít ve svůj prospěch. S povolanými zástupci Syrakus zorganizovali kvůli navrácení Damippa několik jednání a to přímo před městskými hradbami. Jednání se zúčastnil i samotný Marcellus a všiml si, že jedna z věží na jednom konkrétním úseku hradeb je velmi slabě střežená. A to si potvrdil i při dalších jednáních. Navíc věž i hradby kolem věže byly nižší a slabší než zbytek hradeb kolem města a přístavu.
Během dalších jednáních se svými inženýry odhadl přibližnou výšku hradeb i věže a nechal postavit obléhací techniku s výškou, která by tyto hradby i věž byla schopna dosáhnout. Římané tedy měli poprvé od začátku obléhání informace o slabém místě v obraně města. Ale ani to nestačilo k úspěšnému útoku a prolomení hradeb. Klíč k úspěchu poskytl až jeden syrakuský dezertér, který přeběhl k Římanům a vyzradil jim, že se ve městě slaví svátek bohyně Artemis.
Aby Epicydes (pozn.kartaginský agent) rozptýlil vojáky i obyvatele během dlouhého obléhání a uspokojil jejich potřeby, ale zároveň udržel zásoby ve městě na rozumné úrovni, rozhodl se obyvatelům na svátek rozdat skromný podíl jídla, ale velký podíl vína. To samozřejmě způsobilo to, že většina obyvatel, ale i spousta vojáků byla na svátek opilých a neschopných služby ani boje.
Konzul Marcellus se rozhodl využít příležitost a nechal si zavolat jeden celý manipul vojáků spolu s vojenským tribunem a zadal jim velmi důležitý a nebezpečný úkol, který ale bude královsky odměněn. Vojáci byli vybráni, aby v předem domluvený moment vyrazili s obléhacími žebříky k hradbám a dobyli vytipovanou a slabě bráněnou věž a okolní hradby.
Za splněný úkol jim Marcellus slíbil nesmírně bohatou odměnu a přikázal jim, že nesmí dát ostatním vojákům vědět, co se chystají udělat. Marcellus totiž plánoval, že se zbytkem vojska po vydání signálu zaútočí podél celých hradeb, aby syrakuští obránci měli pocit, že se jedná o velký a rozsáhlý útok, zatímco pověření římští vojáci budou útočit pouze na jeden konkrétní bod.
Když byl zbytek armády připraven, vydal konzul rozkaz speciální jednotce s žebříky, aby zaútočila na vytipovanou věž. Pro Římany to tehdy nemohlo dopadnout lépe. Celý manipul vojáků se k hradbám pod věží dostal bez problémů a dokonce se jim podařilo ihned opřít obléhací žebříky o věž a přilehlé hradby. V tu chvíli nechal Marcellus zaútočit celou armádu po celé délce hradeb a postaral se o to, aby to vypadalo jako mohutný frontální útok.
Marcellovi speciálně vybraní vojáci vylezli po žebřících nahoru na věž, aniž by vzburcovali stráž nebo jiné hlídky. Ve věži potom narazili na silně opilé vojáky, kteří nechápali, co se děje, a některé z nich našli dokonce jak spí. Než se opilí obránci stihli vzpamatovat a jakkoliv upozornit na Římany na hradbách, skončili všichni probodnutí nebo s podřezanými hrdly.
Římští vojáci se poté probili až k nejbližší bráně, jejíž strážnici dobyli a poté bránu otevřeli zbytku Marcellových vojáků. Jakmile se brána otevřela, osud Syrakus byl zpečetěn. Do města začaly proudit manipuly těžké pěchoty a půlka města o tom neměla ani tušení, a ta druhá byla příliš opilá na to, aby s tím byla schopná něco dělat. Město bylo navíc obrovské a rozlehlé. Než zbytek obránců zjistil, že hradba byla prolomena, město už se hemžilo římskými vojáky.
Marcellus poté nechal všechny své manipuly troubit na trubky, aby v obráncích vyvolal pocit, že Římané dobyli většinu města a nemá cenu se stavět na odpor. A to i přesto, že v tuto chvíli ještě nebyla obsazena nejsilnější a nejodolnější část města. Tato čtvrť se nazývala Achradina a od zbytku města byla oddělena samostatnou hradbou. Jeho plán ale vyšel, protože obránci se do nedobyté části už nestáhli, ale místo toho boj o město rovnou vzdali.
MILOSRDNÝ MARCELLUS A ARCHIMÉDOVA SMRT
Když se Římané dostali do všech částí města, vstoupil Marcellus vítězoslavně do města a celý jeho důstojnický štáb mu blahopřál k významnému vítězství. Marcellus ale neslavil tolik, jak si jeho podřízení představovali. Obráncům města složil respekt a litoval, že takto krásné město skončí za pár hodin zdevastované, až jeho vojáci začnout drancovat a plenit naplno.
Část důstojníků s ním souhlasila, ale nikdo, a to dokonce ani Marcellus neměl odvahu svým vojákům odepřít drancování a plenění po dvou letech úmorného obléhání. Mnozí také navrhovali kvůli houževnaté snaze obránců a spolčení s Kartaginci celé město zapálit a srovnat se zemí. K tomu se ale Marcellus výrazně ohradil. Syrakusy jsou příliš důležité a cenné na to, aby sloužily jako exemplární případ k tomu, co čeká ty, kteří se proti Římu spojí s Kartágem.
Proto i vydal rozkaz, že vojáci smí loupit a brát zlato a ostatní cennosti pouze ze státních budov a státní pokladnice. Římští vojáci si také mohli ponechat zajaté otroky, ale v žádném případě nesměli ublížit žádné svobodné osobě nebo jinému obyvateli Syrakus. Žádný voják nesměl nikoho bezdůvodně zabít nebo zneužít.
Ke vší smůle ale k minimálně jedné smrti syrakuského obyvatele došlo, a jednalo se přímo o Archiméda. Ten byl během útoku tak zabraný do vyřešení dalšího matematického problému, že jeho zrak ani mysl vůbec nezaznamenala římské vojáky v ulicích města.
Když se v jeho domě objevili římští vojáci a rozkázali mu, aby se okamžitě dostavil za Marcellem, tak Archimédes vojáky odbyl s tím, že teď nemá čas, protože ještě nedospěl k řešení rozdělané úlohy. Taková reakce římského vojáka rozzuřila, neovládl se a Archiméda probodl mečem přímo v jeho pracovně.
Archimédova smrt Marcella nesmírně rozzlobila a onoho římského vojáka, který Archiméda zabil, považoval pouze za sprostého vraha, a ne za vojáka. Marcellus Archimédovy smrti litoval a mrzelo jej, že si s tímto géniem nemohl promluvit osobně. Dokonce nechal vyhledat jeho příbuzné a nabídl jim za smrt jejich rodinného příslušníka laskavost. Tak skončil život geniálního a houževnatého obránce Syrakus. S jeho smrtí poté přišel i pád Syrakus a nástup římské moci.
LITERÁRNÍ ZDROJE
- Polybios: Dějiny
- Titus Livius: Ab urbe condita
- Goldsworthy, Adrian: Pád Kartága
- Hoyos, Dexter: Mastering the West: Rome and Carthage at War
- Ernle Bradford: Hannibal
